Zatímco první oblast hodnotící, jak se v daném regionu bydlí, pracuje, tráví volný čas, jaký je HDP na obyvatele, počet trestných činů či stav emisí oxidu uhelnatého, můžeme z pozice správců kraje ovlivňovat jen velmi, velmi omezeně, krajskou samosprávu už máme zcela v rukách. A těší mě, že čísla nelžou, jak se říká.

Náš Jihočeský kraj je s 1234 korunami druhým nejméně zadluženým v přepočtu na obyvatele. A celkový dluh kraje je v Česku také druhý nejnižší, přestože loni vzrostl meziročně na 785 milionů korun a to v souvislosti s přijetím úvěru od Evropské investiční banky na dlouho připravovanou zásadní opravu mnoha desítek kilometrů jihočeských silnic, na kterou jsme získali dotaci z fondů EU. Podíl cizích zdrojů na majetku kraje loni dosáhl 0,18 procenta a byl nejlepší v zemi. To je velmi pozitivní vizitka krajské vlády vedené sociálními demokraty.

Fakta z hodnocení sociálního a ekonomického postavení kraje mě nepřekvapila. Dlouhodobá ekonomická stabilita, příznivá průmyslová struktura, zdravé životní prostředí. Sice podle ekonomické výkonnosti, měřené hrubým domácím produktem na obyvatele, jsme až osmí, ale za to zde vykazujeme čtvrtou nejnižší míru nezaměstnanosti. Nemáme těžký průmysl, ale máme šanci rozvíjet cestovní ruch a rekreaci. Což také děláme. Ale přinejmenším dva zdvižené ukazováky jsem zaregistroval: Jihočeský kraj opustil první místo v nejnižším podílu lidí dlouhodobě, přes rok, bez práce na celkové nezaměstnanosti. A má slabé pracovní uplatnění vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva. A také všem známé slabiny v dopravní infrastruktuře.