Příznivci stávající vlády jistě doufají v repetici situace z roku 2021, kdy se pod heslem „Všichni proti Babišovi“ (předchozímu premiérovi) srotili černí katolíci i rudí Piráti, kdysi konzervativní 0DS a zcela pragmatické a ideologicky nečitelné (rozuměj nicotné) hnutí STAN. Jen aby se dostali ke korytům. Co u nich předváděli 4 roky, každý mohl zakusit na své kůži. Jen vzpomeňme na Petra Fialu, jak rozkládal rukama a burácel: „Nepřipustíme zvyšování daní“, „Nepřipustíme zvyšování věku pro odchod do důchodu“ atd. A co poté činil: Mimo jiná zvěrstva („Jsme ve válce“) zvyšoval daně a sahal seniorům na penze. Kdo bude chtít znovu volit tuto skvadru, si věru neumím představit. Asi jen ti, kdo z ní mají prospěch.

Já jsem si akt letošních voleb nazval „povstání proti totalitě, útlaku, aroganci mocných a ideologické hnilobě masmédií!“ Jak ukazují události poslední doby, procházíme velmi turbulentním obdobím, kdy obyčejní lidé si začínají uvědomovat, že spoléhat se na elity nemusí být vždy dobrým nápadem. Ony ty elity totiž nedávají vůbec žádnou záruku toho, že jejich řešení je správné, a navíc nenesou dohromady žádnou zodpovědnost za to, co se jim, slušně řečeno, nepovedlo. Je zjevné, že netuší, že politika je tu od toho, aby zlepšovala život občanů. Jak jsem dokázal výše, nic z toho dnešní vládu netrápí.

K tomu připočtěme skutečnost, že víceméně po celý polistopadový čas, který se namnoze nesl ve znamení médiokracie, zanechal na našich „elitách“ nesmazatelný punc pocitu vševědoucnosti, všemoci a nepostižitelnosti.