Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, myslím, že by mi stačila faktická poznámka, protože budu stručná. Myslím si, že nejsme ve standardní situaci. S takto vysokým datem jednat o státním rozpočtu je nestandardní datum, které nás samozřejmě vede k určitému postoji. My jsme tady byli osočeni z nemakání a z rezignace a já tvrdím, že naopak našimi hesly jsou odpovědnost a stabilita. Myslím si, že my musíme dát jasné znamení veřejnosti a zároveň Evropské komisi, o které budu za chvíli mluvit, že jsme připraveni tuto zemi vést do rozpočtové stability. A to i za cenu toho, že budeme schvalovat rozpočet, který není náš, který jsme nesestavovali a do jehož útrob opravdu nevidíme.

Je zcela zřejmé, že my jako noví poslanci a nová reprezentace a určitá budoucí vláda, která vzejde z vyjednávání, bude mít do značné míry nevýhodu informační asymetrie. Vždyť my přece nevidíme do exekutivy, nevidíme do jednotlivých kapitol a nevíme v zásadě, kolik financí je zazávazkováno smlouvami, které nám připravila možná jako nášlapné miny minulá vláda. A tím nemyslím vládu Rusnokovu. My máme informace o tom , že takto zazávazkovaných je velká suma financí a že možná budeme stát před obrovským problémem určitého omezení možností s rozpočtem něco v brzké době udělat. A znova říkám: Není to rezignace. My jsme připraveni, pokud přijmeme vládní odpovědnost, se s těmito věcmi vypořádat. Ale bude to chtít čas. A to ne čas do poloviny ledna.

Domnívám se, že do poloviny ledna bychom se stejně neposunuli dále v rozkrytí toho, co je v útrobách jednotlivých kapitol exekutivy.

Chtěla jsem především mluvit o tom, že budeme opět postaveni před volbu mezi dvěma zly. Pokud budeme chtít, ano, podívat se, snažit se podívat do hlubin rozpočtu tak, jak je navržen, tak budeme potřebovat čas a tím se dostáváme nutně do rozpočtového provizoria. Osobně považuji stejně jako moji kolegové rozpočtové provizorium za velké zlo a za velmi špatné znamení nejenom pro českou veřejnost, ale i pro už zmíněnou Evropskou komisi.