Děkuji moc, pane předsedající, velmi rád. Na úvod bych chtěl říct, že opravdu po dvouleté práci a stovkách různých schůzek na ministerstvech jsme se dopracovali ke třetímu čtení zákona,

který je dle mého klíčový, poněvadž ruší paragrafy ohledně dětských domovů do tří let a de facto nahrazuje takzvaná centra komplexní péče nebo zřizuje centra komplexní péče, což by mělo být začátkem transformace takzvaných kojeneckých ústavů, které v tuto chvíli mohou si vybrat jakoukoliv službu, včetně denních, týdenních stacionářů, ZDVOPů, dětských hospiců a tak dále, a cílem je de facto pečující, aby měli podporu ve svých domácnostech, ve svém přirozeném přirozeném prostředí. A důležité je, aby dlouhodobé setrvání dítěte i s vážným zdravotním stavem prostě a jednoduše bylo v jeho biologické rodině a aby pečující měli nějakou podporu právě ve svém domácím prostředí.

Ta východiska byla jednoduchá, 98 % dětí se zdravotním postižením žije v rodinách díky sociálním službám, které jsou na vysoké úrovni, pokud se k nim právě ti pečující dostanou, a díky zdravotním službám, které jsou opravdu na špičkové úrovni, zůstávají v péči právě své rodiny i děti s vážným zdravotním znevýhodněním. Péče o tyto děti je samozřejmě extrémně náročná, rodina potřebuje mít podporu. Včera jsme se o tom bavili i v rámci asociace individualizované péče. Často jeden z rodičů musí ukončit pracovní poměr, stará se celodenně dítě. Rodina se poté potýká třeba i s finančními problémy, má sníženou možnost zajistit si nějaké specifické potřeby toho dítěte.