Já nebudu v podrobné rozpravě načítat žádný pozměňovací návrh. Já bych jenom využil obecné rozpravy k tomu, abych se maličko také jako předkladatel za novelu postavil. Konec konců jsem v prvním čtení tu možnost téměř neměl, protože jsme spěchali a nemohl jsem si k tomu své říci. Tak jenom ve zkratce.

Bylo to v listopadu 1945, kdy Poslanecká sněmovna, řekl bych, nějakým způsobem hodila část občanů Československé republiky přes palubu a dobrovolně, téměř jednomyslně podstoupila část svého území jinému státu, tehdy Sovětskému svazu. Čili bylo to jakési hození svých občanů přes palubu a určitě to od Poslanecké sněmovny nebylo hezké a já jsem si v tom roce 2015, kdy jsme ten návrh načítali, myslel, že to bude takové pěkné k tomu výročí sedmdesáti let od doby, kdy se tato věc odsouhlasila, nějaké zadostiučinění pro ty lidi a jakási omluva. Nicméně dva roky uplynuly, nestalo se tak. Ale chtěl bych říct, že tím rokem 1945 ta událost neskončila, nebo takovéto nepěkné zacházení s našimi občany. Po roce 1948 ze Sovětského svazu dokonce přišla nějaká finanční náhrada, což se určitě moc často v historii nestalo, že by ze Sovětského svazu nám něco přišlo. Tentokrát se tak opravdu stalo a místo toho, aby občané opravdu byli odškodněni, tak za jejich majetek jim nic dáno nebylo. To znamená, došlo k jakému druhému hození přes palubu.