Jurečka (KDU-ČSL): Babišova vláda vyházela v zásadě všechny nepohodlné lidi

Děkuji moc. Já bych k tomuto tisku, který tady je a včetně toho následujícího, které s tím souvisí, chtěl říci několik věcí a souvislostí. Jednak musím říct, že je tady opět takový stav, kdy přestože to tady bylo mnohokrát kritizováno, máme tady předložen docela klíčový návrh zákona a je to opět poslanecký návrh. Je škoda, že u takovýchto změn to není návrh, který předložilo Ministerstvo vnitra společně po připomínkovém řízení odladěném s ostatními rezorty by to přišlo jako vládní návrh. Nerozumím tomu, proč se prostě takováto změna děje, proč se děje tímto způsobem. Není tady žádná časová urgence, aby teď zrovna vláda, vládní koalice potřebovala změnit velmi rychle pravidla zákona v rámci státní služby a souvisejících záležitostí. Připomenu to, že v minulém volebním období jsme celou řadu věcí v rámci zákona o státní službě upravovali, měnili tak, aby byly rychlejší možnosti přijímat zaměstnance, aby se zjednodušil proces v hodnocení, abychom udělali změny, které se týkají i propouštění těch lidí, aby to mělo menší finanční náklady.

To se všechno tady stalo před zhruba dvěma roky. Nastoupila nová vláda. Ta nová vláda v rámci systemizace vyházela v zásadě všechny nepohodlné lidi. Já je některé připomenu. Například vysoce postavení státní úředníci typu Leo Steiner z Ministerstva pro místní rozvoj. Logicky, kteří se nehodili do politiky Andreje Babiše, protože úředník, který chce ctít pravidla, upozorňuje na rozpory se zákonem se prostě nehodí Vládě Andreje Babiše. Tito lidé byli odejiti hned. Pak následně během února, března, dubna byli další drobné systemizace, kde byli vyházeni ze státní správy další úředníci, kteří byli nepohodlní, kteří třeba měli poměrně vysokou znalost těch věcí a prostě tato vláda a vládní koalice si řekla, prostě my tady tyto lidi nechceme mít. Já si myslím, že to je škoda, protože celá řada těch lidí byli profíci. Byli to lidi, kteří dlouhodobě třeba měli znalost s fondovou problematikou, se spoluprací s Evropskou komisí, dělali tady pro tento stát třeba někteří z nich deset, 15 let a s nástupem prostě této koalice ANO, Motoristů a SPD je tato vládní koalice prostě vyházela.

No a teď jsme v situaci, kdy ty čistky už do určité míry proběhly a teď tady přichází vládní koalice s návrhem zákona, který bude znamenat, když to přeložím v úplně jednoduchou věc, ještě rychlejší vyhazování nepohodlných lidí na nižších úrovních. Řeknu to v praktické rovině. Už to prostě nebude muset ta vládní koalice dělat jakákoliv v budoucnu tím, že třeba udělá systemizaci, že ty odbory poslučuje, že tu danou sekci zruší, ty odbory dá pod jiné sekce, teď si prostě ukáže na kteréhokoliv úředníka, který tam je a řekne: a my se ho takhle prostě zbavíme, nebudeme muset tam dávat ani ty věci, které se týkaly těch takzvaných odchodů nebo bazénů, jak se tomu říká lidově. A k čemu to celé povede? Povede to k nižší kvalitě, stabilitě, profesionalitě české státní správy.

Já chápu, že v očích běžného voliče-občana to vlastně zní tak trochu jako dobře - zúčtujeme s úředníky, běžný občan a volič úplně úředníky nemusí. Mají pocit ti lidé, i bohužel díky rétorice některých politiků, že tito lidé stojí příliš mnoho peněz a nejsou úplně výkonní a jsou pomalí a stojí za špatnými rozhodnutími. Já bych tady chtěl říci, i se znalostí toho to, jak fungují jiné úřady v jiných zemích, česká státní správa funguje poměrně dobře, poměrně efektivně. Neříkám, že nejsou věci ke zlepšení, ale rozhodně tady není prostor k tomu, aby se ta státní správa destruovala. Počty státních úředníků jsme na konci naší vlády Petra Fialy daly na hodnotu počtu zaměstnanců, kteří byli v roce 2014. Mezi rokem 2014 a 2023 počty úředníků postupně rostly, ten počet jsme vrátili. Těch takzvaných bílých límečků, když sečtu státní správu a lidi v zaměstnaneckém poměru podle zákoníku práce, máme zhruba 75 000. To, co někteří politici říkají. A často to někdy říká i některý z představitelů té vládní koalice současné, že tady máme statisíce státních úředníků, tak tady je potřeba rozlišovat. Opravdu ti lidé, kteří dělají na ministerstvech, a podřízených organizacích jednotlivých rezortů, těch je zhruba 75 000. Ten další počet lidí je těch, kteří dělají v oblasti školství – největší počet, ti, kteří dělají pro bezpečnostní sbory pod rezortem obrany a vnitra, a pak jsou to případně lidé, kteří dělají v rámci zdravotního či sociálního systému, který vlastní a zřizuje stát. Ale to jsou lidé, kteří nejsou typičtí úředníci. To jsou lidé, kteří slouží potřebám státu. Jejich třeba počet se odvíjí odlivu demografického. Že máme vyšší porodnost a přijdou větší počty žáků na základní, následně střední a vysoké školy, tak se to logicky musí projevovat i v tom počtu lidí, kteří dělají tu pedagogickou i nepedagogickou činnost. Jestliže máme prioritu obranu a bezpečnost v době zhoršené bezpečnosti situace, takže nám narůstá počet příslušníků bezpečnostních sborů, je věc, o které přece všichni jsme řekli, že chceme. To není negativní jev. Já se snažím tady popsat a rozlišit to, co někteří politici úmyslně v té diskusi slučují a vytváří dojem, že prostě s úředníky státní správy se musí zatočit a musí se vůči nim postupovat tvrdě? Nikoliv, měl by tady správně ležet návrh zákona, který bude opravdu cílit na zkvalitnění té státní služby.

Když se bavíte s lidmi, kteří dělají opravdu moderní personalistiku, tak ti lidé vám řeknou, že to, co tady dneska leží ve třetím čtení, je fakt totální paskvil. Nejsou tam takové věci, které dneska běžně firmy už deset patnáct let dělají, jako je práce s talenty. Každá dobrá firma, nadnárodní společnost má vnitřní talent-management, umí si připravovat lidi do vyšších pozic, umí rozvíjet jejich schopnosti, pracuje individuálně s jejich vzdělávacím plánem, ty firmy umí ty lidi motivovat, mají nastavené systémy takzvaných kápéíček. To všechno, ta současná právní úprava, kterou tady se smolili někteří poslanci vládní koalice, respektive to nepsali, to dostali na základě zadání do rukou a podepsali se pod to, a někteří ani vlastně ani nevědí, co podepsali, tak to všechno se bude tímto rozbíjet.

Předvídatelnost, stabilita, motivace, tlak na vyšší kvalitu, to všechno se tím bude opravdu demontovat. Takže místo abychom tady řekli, chceme umět to, aby státní správa byla dobrým zaměstnavatelem, tedy umí konkurovat nejlepší firmám na trhu, tak to to vlastně zabíjíme. Jak budeme chtít, aby dobří lidé z privátního sektoru přišli pracovat pro stát, aby měli motivaci nejenom finanční, ale aby měli motivaci toho, že ten zaměstnavatel si jich bude vážit, že je nevyhodí s tím, že přijde nová vláda, nový ministr, který si to znelíbí a řekne si, já tady nechci někoho, kdo má kritické myšlení, ja chci tady někoho, kdo mi poklonkuje. Přece takovou státní správu nechci. Nechci ji jako zodpovědný občan nechci ji jako politik. Já se to tady snažím přeložit pro lidi, kteří nás případně sledovali, aby chápali, co se tady pod, řekněme, tou mlhou těch různých kauz, výroků vlastně děje. A jak probíhá ta demontáž funkčního státu, o který se tady prostě má zodpovědný politik, ať je zleva nebo zprava, snažit. Jako žádný příčetný starosta nepřipouštěl to, aby mu odcházeli úředníci, kteří jsou pracovití, kompetentní a umí jednat jasně podle zákona, podle psaných pravidel. Tahle vláda takovéto lidi řízeně vyhazuje, tak to pojmenujme.

Když půjdu dál, co tam chybí v těch věcech? Chybí tam to, že pokud mám opravdu člověka, kterého chci získat pro státní správu, tak abych ho byl schopen získat jako mladého jako absolventa. V čem máme dlouhodobě problém ve státní správě - no zvyšuje se nám velmi rychle průměrný věk zaměstnanců státní správy. On se zvyšuje i v celé ekonomice tím, jak stárne populace. A když se podíváte na ta data, tak ty nůžky se rozevírají mnohem rychleji. Prostě mladí lidé, kteří skončí svoje vzdělávání nemají nebo v jejich očích není stát jako zaměstnavatel dobrý zaměstnavatel. Bohužel to podporuje i nedobře nastavený systém v rámci platových stupňů. Já jsem se snažil hledat cesty jak s tím bojovat, jak to upravit. Protože vlastně nejsmysluplnější z hlediska výdělků je v tom současném systému vlastně moc nevybočovat z té řady, být tam dlouho a dostat co na nejvyšší platový stupeň.

Já jsem na MPSV se snažil udělat cestu k tomu, abychom lidi motivovali opravdu podle kápéíček. Na Úřadu práce na České správě sociálního zabezpečení jsme tento model zavedli. Napřed se to odboru nepozdávalo. Pamatuji si první rok, že k tomu byly různé výhrady, ale po roce i ti zástupci odborů přišli a řekli, pane ministře, jako vlastně je to dobrý. Když se jasně řeknou individuální cílové odměny, ale i odměny za celou organizaci, která pokud splní lhůty a termíny v odbavování klientů a dobrém odbavování klientů, tak pak ty odměny jsou fakt motivační. Jsou motivační, že ten člověk ví, že když odvede tu agendu dobře sám za sebe, tak si vydělá. A když to zvládne i ten celek, tak vlastně jeho finanční ocenění bude vyšší. Proč tyhle prvky vůbec v tom návrhu zákona nejsou? Proč to nerozvíjíme? Neřekneme si, že tohle by přece dávalo safra logiku.

Každý, kdo z nás někdy byl v privátním sektoru, tak ví, že s tím majitel, dobrý manažer, dobrý vedoucí týmu, prostě pracuje. A my to vlastně tímhle návrhem tohoto zákona, který tady předkládá vládní koalice, zabíjíme. Posíláme to do kopru a říkáme ne, o takovéto prvky, které dávají logiku v privátním sektoru, my vlastně nestojíme. A pak samozřejmě tady ta další část, která jako na první pohled se tváří taky hrozně hezky, zjednodušíme to, zrychlíme odchody těch lidí ze státní správy, ale ten člověk v té státní správě vždycky měl mít nějaké větší garance jistot, protože on je také v mnoha ohledech omezován. Ten člověk oproti běžnému zaměstnaneckému poměru má určitá omezení, občanská, podnikatelská. A to se vyvažovalo tím, že se řeklo ano, proto když toho člověka propouštíme, tak mu říkáme, máme tady nějaký systém, který má třeba o měsíc o dva, o tři anebo až o šest možnost toho člověka nějakým způsobem finančně ještě sanovat na tom odchodu. To nemá být nástroj, který se používá automaticky u každého odchodu, ale v těch specifických situacích dával nějakou garanci jistoty. Ano, já odcházím z privátu. Jdu pracovat pro stát. Při té práci, pro stát, v rámci státní služby mám určitá omezení. Nemůžu dělat to stejné co každý jiný zaměstnanec privátní firmy, a ten stát mě to někde dovyvažuje. To se vlastně zase opět zmenšuje. Vymazává se tato část podpory stability, předvídatelnosti zaměstnavatele, který je v rámci státní sféry.

Já nevím, kdo z těch předkladatelů, kteří to předkládali a podepsali, kdo se bavil s nějakým ředitelem personálních odborů na ministerstvech nebo státních úřadech. Budu rád když v té debatě někdo vystoupí a řekne, jo já jsem předkladatel nebo předkladatelka, já jsem si x hodin sedl s řediteli personálních odborů. Nevím, jestli si někdo z nich sedl s těmi lidmi. Já jsem s těmi lidmi prožil osm let. Já mám pocit, že prostě jako ta kvalita toho legislativního procesu, já prostě když něco tady předkládám, tak buďto té problematice rozumím, protože jsem v ní dlouhodobě expert třeba z doby svého občanského povolání, anebo jdu a sednu si s lidmi, kteří tomu rozumí, poslouchám je hodiny a pak řeknu, že to nějak zhmotním do legislativní aktivity toho konkrétního zákona. Tady ne, tady prostě Andrej Babiš zavelí, dají se noty, napište zákon, který umožňuje rychlejší vyhazování lidí, tak to nějaký chudák napsal a pak našel několik prostě poslanců, kteří se tady pod to podepsali, ale přesně takhle to safra nemá vypadat.

Když se podíváte do států, kde opravdu je efektivní, vysoce funkční a kvalitní státní správa, tak tam jdou trendově úplně obráceným směrem. Tam všechno to, co teďka popisuju, buďto mají dobře dlouhé roky zakomponováno, anebo to tam v posledních letech doplnili, protože to jsou logické funkční prvky dobrého řízení lidí, dobré práce v rámci personalistiky. Tady se na to kašle. Ale tak přece neuděláme kvalitní výkonnou efektivní státní správu, když tam prostě nebudeme mít nejlepší lidi.

Vzpomeňte si – a bylo to i za minulé vlády Andreje Babiše – jak bylo těžké i pro tehdejší vládu i pro naši vládu i pro mě osobně získat kvalitní lidi z privátní sféry, aby šli pracovat pro stát. Protože přijdete jako ministr a co těm lidem nabízíte? Vy jim nabízíte nižší plat. Těm špičkovým odborníkům nabízíte zhruba tak o milion až o milion a půl ročně nižší plat. Takhle to je. Pak jim řeknete: Svlíkneme vás donaha. Pokud budete vrchní ředitel sekce nebo ředitel odborů, tak jste pod zákonem o přístupu k informacím a musíte dávat svá majetková přiznání, takže vlastně kdokoliv z vašich sousedů se na vás může podívat. To taky není úplně příjemná věc pro ty lidi. Oni se ti lidé stanou i předmětem veřejné debaty.

Tak mně řekněte, kdo za takovéhle situace, po přijetí takového zákona, řekne: Hurá, já se těším na to jít pracovat pro stát. Protože ta práce nemá být pro jednoho konkrétního ministra na jedno konkrétní období nebo na jeden, na dva, na tři, na čtyři roky. Přece ta práce toho člověka, kterého se snažíme získat, má být, aby tady byla kontinuita, profesionalita, dlouhodobost, aby ten člověk pro ten stát chtěl pracovat klidně i dvě, tři, čtyři volební období.

Já si dovolím tady jeden příklad. Bývalá šéfka Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Já si na ní dovolím ilustrovat, jak prostě v takových případech je klíčové, když ten člověk opravdu dělá práci dlouhodobě, má stabilní prostředí a pak kvalita toho úřadu vypadá, pak vypadá i kvalita toho funkčního, co má ten úřad doručovat, včetně profesionální komunikace. Proč se nám to nedaří v celé řadě jiných rezortů a jiných úřadů? Protože když se podíváme na personální politiku, tak se ti lidé mění skoro s každou vládou na klíčových pozicích.

Řeknu ještě jiný příklad – Český úřad zeměměřický a katastrální. Když jsem byl jako ministr zemědělství, tak Dan (Karel?) Večeře – já jsem byl jeho asi dvanáctý ministr – on tam sloužil asi – kolega Faltýnek si ho pamatuje – myslím, že tam sloužil snad 20 let. Dneska to tam po něm převzal jeho zástupce. Ale zase krásná ukázka toho, že když taková stabilita je, tak ten úřad funguje špičkově a kvalitně. Náš katastrální úřad je jeden z nejlepších v Evropě. Ale kdyby se tam ředitel měnil každé dva, tři roky, tak by nikdy nebyli tak daleko v digitalizaci, v kvalitě služeb pro občany, pro firmy.

Ale bohužel to jsou jenom mimořádné úkazy v české státní správě, kdy kvalita úředníků a dlouhodobost opravdu zafungovala. Proč to není na celé řadě ostatních rezortů? No, právě proto, protože tady přijetím takových zákonů vytváříme ještě větší nestabilní prostředí pro práci těchto lidí a pro šance je získat, získat je ze škol, získat je z privátní sféry.

Běžte se dneska zeptat na vysoké školy čtvrťáků, páťáků, kde jsme jako stát jako zaměstnavatel v žebříčku priorit. Tak jedinou instituci, kterou uvedou z pohledu nějaké konotace se státem, je společnost ČEZ, kde má stát podíl. Ale neřeknou vám mladí lidé, že by měli nějaký úřad nebo ministerstvo, kde by fakt chtěli pracovat a byla to top trojka potenciálních budoucích zaměstnavatelů pro ně.

Tak se prosím pěkně, kolegyně, kolegové, zamyslete. Vím, že to je trošku jako házím tady hrách na stěnu, protože mnoho z vás to nezajímá. Prostě přišel povel, my pro to zvedneme ruky. Málokdo se setkal s realitou státní správy opravdu, že by tam byl. Z nás poslanců, co tady jsme, je nás tady možná tak 15, 20, kteří v rámci státní správy působili. Pak to prostě vypadá tak, že to tady bohužel projde, ono se to mávne. Občany to v zásadě asi tak moc zajímat a pálit nebude, ale projevuje se to a budou se projevovat takovéto důsledky takovéhoto zákona za rok, za dva, za tři, za čtyři, že kvalita, profesionalita, efektivita, státní správy půjde dolů.

Je škoda, že se k tomu nevede hlubší debata, nevede se odborná debata. Nevedla se debata ani před druhým čtením ze strany vládní koalice s námi s opozicí, protože si myslím, že jsme se na celé řadě věcí, které by se daly změnit, mohli shodnout, pokud by tam nebylo zadání, stůj co stůj to zjednodušte tak, ať vyhazujeme lidi rychleji a ať se u toho nezakecáme. Děkuju za pozornost.