Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, zbývající členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové,

dovolte mi, abych stručně a věcně k tomuto zásadnímu tématu, jakým je rozšíření elektronické evidence tržeb a některé úpravy v zákoně o DPH, řekl několik svých pohledů.

Já jsem tady hovořil v prvním a druhém čtení i na jednáních výborů, jak hospodářského, tak rozpočtového, ale já si tak kladu tři klíčové otázky a byl bych rád, kdyby paní ministryně v závěru na ně odpověděla možná v trošku širším kontextu:

• proč to vlastně děláme
• jak to děláme
• jaký bude výsledek.

Protože jestli tady máme mantru, že za každou cenu musíme na všechny podnikatelské činnosti v České republice naroubovat EET jenom proto, že si říkáme, že je to spravedlivé, že se tím srovná konkurenční prostředí, tak si myslím, že v mnoha případech jak na území České republiky tak v zahraničí vidíme, že to takhle prostě není a že to tak úplně nefunguje. Protože potom bychom se mohli ptát, proč třeba tady máme různé výše například výdajových paušálů pro živnostníky, mohli bychom se dívat do Rakouska, do Švýcarska a do jiných států, kde dokonce jdou tak daleko, že mají nejenom právě rozdílné přístupy k různým typům evidence tržeb, ale třeba mají rozdílné přístupy v tom, že v některých částech alpských kantonů mají třeba i nižší DPH na různé typy výrobků, služeb v rámci jednoho státu, právě proto, aby dokázali odlišit různá specifika těch činností v různých regionech, aby dokázali podporovat aktivitu, činnost těch lidí, udržitelnost služeb atd.

Když jsem byl ministrem minulé vlády, tak už koaliční smlouva, když jsme ji tady uzavírali, jasně zněla, že elektronická evidence tržeb se bude vztahovat na vybrané typy činností a živností, nikoliv pro všechny paušálně. Byla tam také část koaliční smlouvy, která říkala, že to bude realizováno a zaváděno tak, že to nebude znamenat vyšší náklady pro živnostníky, kteří budou tento režim zavádět. To se bohužel také nestalo.