Dobré odpoledne, vážený pane předsedající.

Chtěl jsem říct vážená vládo, ale tady jsou spíš pozůstatky vlády a já se přiznám, než začnu říkat svůj dnešní příspěvek k tomuto vážnému tématu, tak protože tady pan premiér přišel a já jsem se těšil, že tady budu moct mluvit i k premiérovi této vlády a mám tady spoustu věcí, které se ho týkají, tak já si tady dovolím dát procedurální návrh přerušit tento bod do přítomnosti pana premiéra.

(Poslanci volají z lavice: On je tady.) Má být tady... To, že pan premiér přísahal, to je pěkné, ale je tady celou dobu. (Hlasy z pléna.) Nebudeme na sebe tady pokřikovat. (Poslanec Jurečka se odmlčí. Ruch v sále, poslanci přicházejí do jednacího sálu.) (Zvuk gongu.)

Děkuji moc. Děkuji i vám, pane premiére, že jste přišel a budu rád, když tady vydržíte. (Ruch v sále.) Jinak já ten procedurální návrh budu muset asi opakovat, protože si myslím, že je dobré, aby tady premiér při takovémto bodu byl. Já tady nechci mluvit k prázdným lavicím, já to nepovažuji tady jenom za nějakou taškařici. Já to považuji za moment, kdy má vláda a vládní koalice skládat účty nejenom vůči této Sněmovně, ale i vůči celé veřejnosti. Já, když jsem vážně, pane premiére, poslouchal váš projev, tak já jsem měl pocit, že nám můžou závidět v Rakousku, v Německu, v Japonsku a v mnoha skvělých státech, protože jsem měl pocit, že jsme jedna z nejlepších zemí na světě a vy všechno dokážete zajistit nejlépe pro nás, pro naše občany.

Přemýšlel jsem, jestli by takováto slova, takovouto rétoriku... (Premiér hovoří s ministryní Dostálovou.) Já počkám, až to pan premiér vypořádá s paní ministryní... Jestli by takovouto rétoriku a taková slova volili prvorepublikoví politici... Děkuji... prvorepublikoví politici, které vy sám tak často zmiňujete, jako Masaryk, Rašín, Kramář, Švehla, jestli by takovýmto způsobem oni mluvili o způsobu spravování a vládnutí této země.