S nadšením jsme svrhli totalitní režim a nadechli se svobody. Zbavili jsme se sovětských okupantů, Varšavské smlouvy i RVHP a stali jsme se součástí demokratického světa a jeho struktur, NATO a Evropské unie.

Konzervativní strana a Klub angažovaných nestraníků nemohou než konstatovat, že:

1) Komunisté byli na změnu režimu připraveni nejlépe. Jejich prakticky neporušená síť ve veřejné správě a v soudnictví udělala vše možné, aby se „sametová revoluce“ nedotkla principů, z nichž vychází komunistická ideologie a zájmy bývalých aparátníků. Zvláště šlo o zajištění beztrestnosti za zločiny z dob jejich neomezené vlády a následně těch podmínek, které jim umožňovaly znovu získat ekonomickou i politickou moc. Tohoto stavu se jim podařilo dosáhnout bohužel i díky našemu sametovému jednání podle ošidné zásady „Nejsme jako oni!“.

2) Dědictvím totalitního režimu byl a dosud je zejména duchovní a morální rozvrat, provázený všeobecně rozšířeným sobectvím a zakořeněnou nedůvěrou, která je hlavní překážkou jakékoli spolupráce. Společnost bez sdíleného morálního a kulturního základu však nemůže nikdy okusit ovoce svobody a prosperity.

Naše země sice má všechny formální atributy demokratického státu, avšak deficit jeho demokratického obsahu a vlády práva blokuje nastolení spravedlivější společnosti. Pohrdání Ústavou, soudy, institucionalizovanými postupy i dobrými mravy, dávané na odiv současným presidentem ČR, to jen podtrhuje. Představitelé státu jdou takto příkladem, že nic vlastně není hanba; čímž z našich duší mýtí mravní základ vštípený tisíciletou křesťanskou tradicí. Důsledkem je naše směřování ze Západu na Východ, od demokracie k autokracii. V občanech je tím utvrzována představa, že bez silného státu sami nic neovlivní, že stát je vždy spasí a oni se tak nemusí angažovat a odpovídat ani za svůj život ani za věci veřejné. Za komunistického režimu jsme se naučili kritizovat a pasivně přihlížet v domnění, že se o nás někdo postará. Je to pohodlné a zdánlivě bezpečné a tento stav vyhovuje jak levicovým stranám, tak údajným politickým spasitelům. Bohužel, čím dál více občanů zastává názor, že tím, kdo se má postarat, mohou být opět i komunisté.