Dohodě o vystoupení Velké Británie z Evropské unie by spíše slušelo označení o dohodě EU a VB o nové podobě vztahů. Svrchovaná vůle britských občanů, vyjádřená v referendu z června 2016 a odmítající ponižující a arogantní přístup unijních orgánů (zejména EK vedené Junckerem) byla naplněna. Svrchovanost a suverenita země byla nadřazena nad případnou ztrátou nějakých ekonomických výhod, respektive zvýšené administrativy, přičemž byla zachována většina výhod plynoucích ze společného trhu a celní unie.

Ve všech klíčových otázkách národního zájmu bude Británie rozhodovat sama, a to včetně otázek migrace. Oceňujeme dohodu o dodržení a akceptování velkopáteční dohody, která garantuje mírový proces v Irsku. Byla obnovena superiorita britského justičního systému před EU. Liché naděje, že se Velká Británie podřídí alespoň v oblasti koordinace zahraniční a bezpečnostní politiky, se také nenaplnily a nejsou předmětem dohody. Jednoznačně se prokázalo, že neschopna řešit věci ve prospěch občanů je EU, která se sice tvářila jako papírový obr, ale nakonec skončila s černým Petrem v rukou a ráda přispěchala k podpisu dohody. Ztráty, které bude počítat, jsou nemalé. Kromě ztráty štědrých příspěvků do unijního rozpočtu, je to pokles autority a váhy v mezinárodních vztazích a v neposlední řadě i bezpečnostního potenciálu. Navíc, jestli si z brexitu a rostoucí nespokojenosti některých dalších členských zemí nevezme ponaučení a bude pokračovat v hrubém vměšování do vnitřních záležitostí suverénních států, proces vnitřního rozkladu unie může pokračovat.