Ochota komunikace, uznání, respekt a rovnost vůči svému protějšku.Pamatujete, jak nám vždycky říkali: „…a teď na důkaz usmíření si podejte ruce.“?
Tak mě napadá, že nejen politikou je člověk živ. Prázdniny jsou v plném proudu, děti jsou štěstím bez sebe a rodičům většinou přibude starostí. V posledních letech stoupá opět oblíbenost táborů, ať už příměstských nebo pobytových.
Tábory děti otuží, osamostatní, zocelí, mají krásné vzpomínky a kamarády mnohdy na celý život. Nezbytné je ale zjistit o táboře co nejvíc informací. Na táboře by měl být kvalifikovaný zdravotník. Měli bychom poznat organizátory a ověřit jejich zkušenosti a reference. Důležité je také vědět, co se bude na táboře dít, jaký bude program.
Vyplatí se to! Jde přece o naše poklady.
Sama jsem od šesti let pravidelně jezdila na tábory, někdy i na dva turnusy, které trvaly tři týdny. Od 15 let jsem byla instruktorkou a pak i vedoucí oddílu, později jsem organizovala celý tábor jako hlavní vedoucí. Vzpomínám na ty doby s láskou a nostalgií, protože na konci každého turnusu byla prolita spousta slz a loučení byla těžká.
Markéta Kabourková
Co mě tábor naučil:
- Rozdělat oheň bez sirek. Zapalovač je taky fajn.
- Je jedno, jestli je to moje ponožka, hlavně, že je suchá.
- Úplně nejvíc nejkrásnější kluk je vedoucí, který umí na kytaru.
- Největší bojovka byla dostat se večer nepozorovaně na chatku ke klukům.
- Už aby byly celodenní výšlapy za mnou.
- Vím, že na stezce odvahy bude strašit vedoucí, přesto se vždycky leknu.
- Nejlepší jsou noční hlídky, protože všichni ostatní musí dodržet večerku.
- Pyžamo se obléká zásadně na oblečení.
- Nikde jinde vás nenaučí tolik písniček od Brontosaurů, Nedvědů, Michala Tučného, Wabiho Daňka, Žalmana, Nohavici apod.
- Na táboře chutná i drožďovka.
Chtěla jsem být oblíbená vedoucí a pak jsem zase chtěla být dítkem na táboře…jo, a to mi zůstalo dodnes.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
