Žijeme v prazvláštní době, kdy je prokázání zkušeností, označeno za diskriminaci.

Vzpomeňme na dobu, kdy lázně jen nečinně chátraly, a kdyby se Město (a je jedno, za jakého vedení se započalo a za jakého dokončilo) nechopilo nápravy jejich neutěšeného stavu, mohlo o unikátní stavbu v budoucnu přijít definitivně. A otázkou je, zda by se tomu tak nestalo i v případě, že by netrvalo na oné kritizované a údajně diskriminační podmínce.

Již delší dobu se obecně na všech úrovních diskutuje, jaká pozitiva přinesl zákon o veřejných zakázkách. Bylo období, a někde ještě i trvá, kdy se veřejné instituce bily v prsa, kolik peněz se jim na zakázkách podařilo díky transparentně vedenému výběrovému řízení ušetřit z veřejných rozpočtů. Často tomu tak bylo, protože nejvýznačnějším kritériem byla cena.