Jenže to – jak ukázal mimo jiné poslední průzkum nevládní organizace Jako doma – není v mnoha případech pravda. Bezdomovci a bezdomovkyně mohou vypadat zcela jinak a na ulici či v MHD je třeba vůbec nepoznáte.

Bezdomovec totiž, a to je zažitý stereotyp v našem myšlení, není jenom člověk, který žije na ulici. Bezdomovec je ten, kdo nemá kde bydlet, kdo nemá – jak to slovo samotné ostatně napovídá - domov. A to je velký rozdíl.

Takový člověk bydlí tu chvíli na ubytovně, tu u přátel či známých a v létě třeba pod stanem. Dost často přitom chodí normálně do práce a není žádnou výjimkou, že pracuje ještě více a tvrději, než my ostatní. Bohužel, naše zákony jsou neúprosné (pro někoho, chtělo by se dodat) a tak většina platu padne na uspokojení exekutora a věřitelů.

Podle kvalifikovaného odhadu neziskové organizace Jako doma může být v ČR okolo pěti tisíc žen s tímto osudem. Odborníci z neziskového sektoru přitom varují, že jich bude – zejména díky přetrvávající situaci naší ekonomiky – stále přibývat. Nejvíc ohrožena je pak celkem nepřekvapivě věková skupina 50+.