Dámy a pánové, dovolte, abych tady vznesl protest proti něčemu, co si nepamatuji od roku 1998, co jsem byl v Poslanecké sněmovně. Kdy se někteří z nás, které k tomu opravňuje jejich přednostní právo, přihlásili k programu schůze, protože dobře víme, že programy mimořádné schůze se někdy schvalují a někdy neschvalují, a ty důvody, proč schválit, či neschválit osoby vybavené přednostním právem většinou přednášejí a sdělují stanoviska svých frakcí, proč podpoří takový program mimořádné schůze, nebo nepodpoří. Já jsem byl řádně přihlášen se svým přednostním právem a byl jsem si stoprocentně jist, že argumenty, které bych vám tady přednesl, by většinu z vás přiměly k tomu, abyste tento program mimořádné schůze neschválili. Byl jsem v rozporu se všemi parlamentními principy, v rozporu s jednacím řádem jsem byl umlčen, nebylo mi umožněno tyhle argumenty vznést a zcela jistě proto budeme hledat vhodný opravný prostředek. Jenom vás chci upozornit, že jsem přesvědčen, že jsem byl dnes zkrácen ve svém ústavním právu zákonodárce, který měl právo vystoupit a měl právo vás oslovit s žádostí, abyste neschválili program schůze. Tuhle možnost jsem neměl. Vy jste hlasovali dřív, než já jsem tuto žádost s těmito argumenty vůči Poslanecké sněmovně měl vznést. Nevím, jak jinak by se to dalo hodnotit, než jako nedemokratické umlčení a jako zkrácení oprávněných ústavních práv zákonodárce.

Dovolte mi tedy, abych vám sdělil aspoň teď, co jsem vám chtěl říct, proč je absurdní, abychom třetí čtení neschvalovali na řádné schůzi, v řádném legislativním procesu, ale na mimořádné schůzi, zvlášť když se jedná o bod, který je zařazen na program řádné schůze, a místo, abychom ho projednávali jako bod řádné schůze, vy svoláváte naprosto nesystémově a nelogicky schůzi mimořádnou, abyste na mimořádné schůzi jednali o něčem, co by mělo být běžnou rutinou legislativního procesu.

Řekněme si, k čemu slouží mimořádné schůze. Mimořádné schůze slouží k tomu, aby Sněmovna projednala nějakou mimořádnou situaci. Mimořádnou situaci, která většinou je v kompetenci vlády, ale stala se z ní takové politikum, že je potřeba, aby ji projednala Poslanecká sněmovna, aby přijala usnesení, aby nějakým způsobem se obrátila na vládu, buď ji podpořila v jejím snažení, nebo aby naopak na vládu apelovala, aby svůj postup změnila. Příkladem takové mimořádné schůze je například 24. schůze Poslanecké sněmovny, která tady proběhla 12. prosince 2014 a týkala se mimořádné situace muničního skladu ve Vrběticích. Diskusi, a to jenom svědčí o důležitosti té věci, diskusi neotevřel nikdo jiný a nikdo menší než předseda vlády pan Bohuslav Sobotka a řekl, že se dohodl s členy vlády, jejichž kompetencí se tato událost nejvíc dotýká, že jeho vystoupení ještě doplní A za vládu České republiky že tedy vystoupí nejprve on. Informoval nás, a tady jistě chápete, že se prostě nejedná o normální rutinní legislativní proces, informoval nás, že 16. října roku 2014 došlo k požáru a výbuchu ve skladovém objektu číslo 16 v areálu Vojenského technického ústavu v obci Vlachovice-Vrbětice, a následně došlo dne 3. prosince letošního roku v ranních hodinách k výbuchu dalšího skladu munice číslo 12 v tomto areálu. Objekty jsou od sebe vzdáleny zhruba jeden kilometr a jsou Objekty jsou od sebe vzdáleny zhruba jeden kilometr a jsou pronajaty shodné soukromé firmě. Jde tedy o muniční sklady, říkal předseda vlády, které jsou provozovány v objektu, který patří Vojenskému technickému ústavu, který je státním podnikem zřizovaným Ministerstvem obrany. Munice, která je v těchto skladech uskladněna na základě smlouvy, je ve vlastnictví soukromé firmy. Smlouva, na základě které byla munice v těchto objektech uskladněna, byla uzavřena mezi touto soukromou společností a Vojenským technickým ústavem v roce 2011. Čili od roku 2011 započal smluvní vztah, na základě kterého byly tyto objekty pronajaty a na základě kterého v těchto objektech byla uložena munice.

V důsledku těchto událostí, které předseda vlády popsal, byly složky integrovaného záchranného systému vystaveny zcela unikátní situaci, která se dá jen těžko srovnat s jakoukoli jinou událostí, se kterou máme v posledních několika desítkách let v České republiky, nebo v tehdejším, dřívějším Československu, zkušenost. Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky a armáda řeší tuto situaci s maximálním nasazením osobních a technických kapacit. Zásah na místě samém je řešen v nejvyšším zvláštním stupni poplachu. Na té místní, taktické úrovni je velitelem zásahu ředitel Krajského ředitelství Policie České republiky a koordinaci řešení mimořádné události zabezpečuje hejtman a od 26. listopadu, jak nás tehdy předseda vlády informoval, zabezpečuje ústřední koordinaci záchranných a likvidačních prací Ministerstvo vnitra, zejména tedy koordinaci činnosti ústředních správních úřadů.

Cílem postupu státu je eliminovat jakákoli hrozící rizika pro bezpečnost osob, pro jejich zdraví, pro jejich životy a samozřejmě také eliminovat rizika pro jejich majetek. Absolutní prioritou státu v této souvislosti je tedy bezpečnost osob. Dosavadní průběh zásahu lze podle názoru předsedy vlády hodnotit jako profesionální a odpovídající požadavkům, které klade zákon na oblast integrovaného záchranného systému.