Dovolte, dámy a pánové, protože čas se nachyluje, abych přece jenom zareagoval na některé připomínky, které padly v debatě.
Kdybych byl poslancem britského parlamentu, prostřednictvím pana místopředsedy, pane předsedo, tak nevěřím, že tenhle problém tady vůbec existuje, protože někteří lidé by tady prostě sedět nemohli. To za prvé.
Za druhé. Důrazně se ohrazuji proti tomu, co tady několikrát zaznělo, a opravdu musím říct, že mě to uráží, byť si na to nebudu stěžovat u mandátového a imunitního výboru, že si touto kauzou dělám kampaň. Ještě dokážu pochopit pana poslance Ondráčka, pokud se cítil dotčen, že si stěžoval. Ale, prosím pěkně, nebyl jsem to já, kdo jako poslanec mandátového a imunitního výboru, když řešil otázku, zda se tím bude, nebo nebude zabývat, protože není pravda, že mandátový výbor musí něco uložit, mandátový výbor také musí říct, že je to taková prkotina, že se tím vůbec nebudeme zabývat. Tohle mandátový výbor neudělal, a pak mi tady jeho členové říkají: "a my se teď kvůli vám tady musíme zabývat takovouhle prkotinou ". Prosím pěkně, to je rozhodnutí členů mandátového a imunitního výboru.
Pan poslanec Mihola se ohradil proti tomu, abych neříkal vládní koalice. Mohu samozřejmě říkat někteří členové vládní koalice, ale vládní koalice má v mandátovém a imunitním výboru většinu, to znamená, že jejím rozhodnutím z vůle vládní koalice se rozhodovalo proti tomu, jestli je to prkotina, kterou se nebude zabývat, a nebo jestli je to vážná věc a mandátový a imunitní výbor mě potrestá. Zvážili jste, že to je vážná věc. Já s tím nesouhlasím, s oním rozhodnutím a odvolávám se k Poslanecké sněmovně. Ale opravdu jsem to nebyl já, kdo to vyvolal - kolegové z mandátového a imunitního výboru. Prosím aspoň o tohle pochopení.
Zásadní otázku řekl pan poslanec Fichtner dobře. Je to objektivní urážka, nebo není? Ano, pro spoustu lidí, kterým bych to řekl, a oni by za sebou neměli tuto profesní minulost, by to byla urážka a já bych se musel omluvit. Ale řekl jsem to člověku, který mlátil lidi za jejich názory obuškem. Já tedy chápu, že on se tím cítí dotčen, protože on si myslí, že dělal počestné povolání. Chápu, že pokud si poslanci mandátového a imunitního výboru myslí, že dělal počestné povolání, že to nutně chápou jako urážku, ale zase lidé, ke kterým patřím já, pokládají za mimořádně urážlivé, a promiňte, vysloveně drzé, když člověk, který mlátil lidi v roce 1989 za jejich názor, se dožaduje veřejné omluvy za pojmenování komunistický fízl.
A pokládají za urážlivé a nevhodné, když Mandátový a imunitní výbor mu dá za pravdu, že to skutečně urážka je. Prosím, to je střet názorů. To není zakrývané hovorem o slušnosti, ale vy si prostě nepřejete, a já jsem tady některé důvody řekl, proč, vy si prostě nepřejete, aby se minulost nějakým způsobem interpretovala, protože s lidmi tohoto typu máte velmi vřelé vztahy.
Panu poslanci Ondráčkovi chci říci, že není pravda, že jsem řekl, že nikdy nebudu brát zřetel na jeho názory. Nikdy nebudu brát zřetel na jeho názory v otázce, zda mají či nemají být represivní složky pod parlamentní kontrolou, protože listopadová revoluce přinášela právě tu výhodu, kromě řady jiných, že se represivní složky dostaly pod parlamentní politickou kontrolu. Pan poslanec Ondráček se tady proti tomu verbálně bránil a mně v tu chvíli přišlo velmi názorné zdůraznit, že některé názory se prostě nemění a že to, co dnes tady pan poslanec Ondráček hájí verbálně, před pětadvaceti lety hájil s pendrekem v ruce.
Nebylo to samoúčelné, nebylo to s cílem urazit, bylo to s cílem ukázat na tu historickou paralelu, na kterou někteří z vás chcete zapomenout.
A není pravda, co tady říkal pan poslanec Kováčik, aspoň z mého pohledu, že tu řešíme minulost. My tu řešíme budoucnost. My tu řešíme budoucnost, protože jak budeme interpretovat tuto minulost - a zřejmě s tím máme mimořádné potíže - jak budeme interpretovat tuto minulost, zásadním způsobem ovlivní naši budoucnost. Velmi těžce si s tím procházelo Německo, ale zvládlo svoji denacifikaci. My jsme svoji debolševizaci evidentně nezvládli. (Slabý potlesk z pravé části jednací síně.)
Z vašich vystoupení, pánové, je to zcela zřejmé. Někteří jste to chtěli zlehčit, někteří jste to chtěli přejmenovat, o co tady jde. Ale tady nejde opravdu o nic jiného než o to, jak budeme interpretovat svoji minulost a jak si dnes a denně budeme klást otázku, jak se to tenkrát mohlo stát a už nikdy nesmíme dopustit, aby se to stalo, to znamená, už nikdy nesmíme dopustit, abychom přestávali pojmenovávat věci pravými jmény. A já jsem prostě to pravým jménem pojmenoval. Někomu se to nelíbí, někomu se to naopak líbí, ale objektivně za urážku to nemůže být uznáno. To v žádném případě.
Když vidím pana poslance Zlatušku, tak bych se ještě jednou před ním chtěl zastat všech sportovců, všech zahrádkářů, kteří byli organizováni v Československém svazu tělesné výchovy, všem těm, kteří dostávali bonboniéry na Vánoce, protože ve své fabrice byli v odborech, prostě neexistovala jediná organizace, která by mohla být někde jinde než v Národní frontě. Všichni byli členy Národní fronty a vedoucí úlohu podle Ústavy neměly ani strana socialistická, ani strana lidová, vedoucí úlohu měla komunistická strana, která měla své tlukoucí srdce, ve kterém sloužil také pan poslanec Ondráček. A vy, kteří máte blízko ke starým lidovcům, tak se jich můžete snadno zeptat, že řadový lidovec to měl v práci i ve škole podstatně složitější než nestraník, protože prostě demonstroval, že je marxista. A já se jich jenom zastávám, nepotřebuji se zastávat sebe, ani se nepůjdu stěžovat na pana poslance Zlatušku, že o mně řekl, že jsem pohůnek. Třeba bych to mohl také vnímat urážlivě. Ale nemyslím si, že mě může Zlatuška urazit.
Bylo by asi férové říct, o čem budeme hlasovat. Budeme skutečně hlasovat o tom, jak chceme tu minulost interpretovat, budeme hlasovat o tom, jak vidíme tu dobu těsně před rokem 1989, budeme hlasovat o tom, zda nás mlátili komunističtí fízlové za naše názory, anebo zda příslušníci Sboru národní bezpečnosti hrdinně čelili zdivočelému davu, který byl vyzbrojen podomácku vyrobenými kostkami a pletacími jehlicemi. Poslanci Mandátového a imunitního výboru na to svůj názor řekli a myslím si, že je velmi zajímavé a bude to významný signál, významný signál pro veřejnost, jaký názor na to řekne Poslanecká sněmovna. Na to, zda se omluvím, či neomluvím, naše hlasování žádný vliv mít nebude. Kdybych se omluvil, urazil bych ty zástupy lidí, které komunističtí fízlové týrali a ničili jim životy. Urazil bych svého otce, urazil bych svého dědečka. To je prostě nemohu udělat a věřím, že aspoň někteří z vás mě pochopí. (Potlesk z pravé části jednací síně.)
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
