Děkuji za slovo.

Jenom jsem chtěl poměrně stručně reagovat na vystoupení paní poslankyně Valachové, která říkala, že od té doby, co jsme tedy schválili ten valorizační vzorec, si naši důchodci mohou být jisti. Já bych to rád upřesnil, že si mohou být jisti naši důchodci 80+. Ti opravdu mohou počítat s tím, že dřív než se ten systém dostane do zásadních potíží, si tím mohou být jisti. Potom ta jistota klesá s nižším věkem, který nám v tuhle chvíli je. Už moje generace - mně bude příští rok šedesát - je poměrně zásadně ohrožena. A generace paní ministryně Maláčové a paní ministryně Valachové je ohrožena naprosto zásadně. Můžeme samozřejmě vést diskusi o tom, jaká má být míra zásluhovosti a jaká má být míra solidarity. Z mého pohledu je ten systém dnes už příliš rovnostářský, ale chápu, že někomu může připadat naopak málo solidární. Nicméně pokud se s tím systémem nestane vůbec nic, tak jak půjde čas po tom roce 2030, jak vy samy, milé vládní strany, máte ve svých vládních dokumentech, taktak se bude ten důchod blížit stále víc a víc jednotné dávce, potom jednotné chudinské dávce a pak už na něj nebude. To není ideologie, to není strašení, to jsou jednoduché počty, kde si vystačíme s trojčlenkou.

Já jsem na rozpočtovém výboru, když jsme projednávali valorizaci důchodů na příští rok, položil zdvořilou otázku, jak si předkladatel představuje další financování po roce 2020, protože financování důchodů přece nemůže být zoufalé vyškrabávání misek, jak to zaplatíme příští rok, ale nějaká jasná koncepce, jak to uděláme udržitelné na příštích třicet až čtyřicet let. Rozumím tomu, že vláda, byť to slibuje už pět let, stále není schopná dát na stůl koncept nějaké smysluplné udržitelné systémové změny, byť ji slibovala. Nemá na to buď politickou odvahu, nebo na to nemá kompetenci, obávám se, že na to nemá obojí.