Tady je na místě zamyslet se nad tím, jak naše vláda úkoly spojené s obranou státu plní a vystavit jí za to účet. Začněme ochranou našich hranic. Když se v souvislosti se vstupem do EU rušila ochrana hranic, nikdo nečekal, že vnější hranice EU bude prakticky nechráněná a uprchlíci, mezi nimiž se opravdu mohou nacházet džihádisté, budou mít cestu do Evropy otevřenou. Pokud evropští mocipáni nemají zájem chránit hranici EU, tak musíme my chránit hranici svou. Ale kým a jakými prostředky, když naše armáda nehájí bezpečnost obyvatel, ale cizí zájmy na zahraničních misích nebo je pod velením Bundeswehru. Mě může pseudoministr Stropnický stokrát přesvědčovat o nutnosti plnit naše závazky k NATO, ale vždyť právě NATO záměrně rozpoutává válečné napětí například rozmisťováním jaderných zbraní kolem Ruska nebo vojenskými operacemi v pobaltských zemích a vyvolává tak vojenské napětí na celém evropském kontinentě.

Ve světle stále častějších teroristických útoků v Evropě je třeba zdůraznit, že stoprocentní bezpečí nám v současné době bohužel nikdo nezaručí. Lidé mají obavy z cest na zahraniční dovolenou a já se jim vůbec nedivím. Bojí se dokonce i toho, že teroristé zaútočí i u nás. Jenom s pomocí křišťálové koule by totiž bylo možné včas odhadnout, kdo, kde a kdy zaútočí na naše ženy, děti a další bezbranné lidi a připraví je o život. Lánský pučista a rychlokvaška z plzeňských práv Chovanec se svými prohlášeními o tom, že naše bezpečnostní složky nemají žádné poznatky o možných teroristických útocích u nás, snaží veřejnost uklidnit, ale já mu jaksi ani za mák nevěřím a pocit bezpečí to ve mně rozhodně nevyvolává.