Vážená paní starostko, vážení vzácní hosté, milé dámy, vážení pánové,

setkáváme se v těchto májových dnech při slavnostních setkáních, abychom v prvé řadě uctili památku těch, kteří před 70 lety položili své nevinné životy ve snaze urychlit návrat vytouženého míru a svobody. Jim, stejně jako všem dalším, kteří nejen v májových dnech roku 1945, ale během celých 6 let krutých útrap II. světové války položili svůj život kvůli nacistické zvůli, patří naše upřímné poděkování a úcta, nejvíce pak těm, kteří s nacismem bojovali aktivně.  Vzdejme jim hold a připojme i tichou vzpomínku.

V žádném případě ale nesmíme ve svých vzpomínkách zapomenout také na ty, kteří se hrdinně postavili fašistickému teroru, a podařilo se jim válečné útrapy přežít. Speciální místo mezi nimi zaujímají čeští letci, kteří se zvláštním způsobem zapsali do dějin II. světové války. Jejich osud byl o to složitější, že těm, kteří válku přežili, připravila jejich rodná vlast v následujícím období léta ponížení, často těžkého politického žaláře nebo museli podstoupit cestu emigrace.  Je to krutý paradox, jakého osudu se dočkali jedni z nejodvážnějších mužů své doby. O to více si zaslouží náš velký dík a uznání, nejen za to, jaká hrdinství prokázali ve válečných bojích, ale také s jakou statečností snášeli příkoří komunistických totalitních praktik.

Tyto májové dny by ale neměly být pouze ohlédnutím do minulosti, ale měly a věřím, že také jsou oslavou a poděkováním za dar 70 let života v míru v naší zemi.  Ano, ne vždy si to důsledně uvědomujeme, ale mír a pokoj je vedle svobody a daru života jednou z nejvzácnějších hodnot, které ve svých životech prožíváme. Možná právě v současné době, kdy na několika místech ve světě eskaluje napětí, kdy umírají, často krutým způsobem nevinní lidé, více chápeme, jak moc je třeba si života v míru vážit. Není to samozřejmost, není to stav, který je automatický a neměnný.