Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Během prvního čtení státního rozpočtu pro rok 2019 jsem zde hovořil o připomínkách, které se týkaly makroekonomických parametrů, tedy výše deficitu, ale vyjádřil jsem se i k některým strukturálním připomínkám. Tomu už se chci v tomto čtení vyhnout a rád bych se zaměřil na pozměňovací návrhy, které jsme připravili v rámci druhého čtení.

Začnu tím, který jsem prezentoval už na výboru pro sociální politiku, a byla tam o něm poměrně široká diskuse. Nakonec hlasování dopadlo neutrálně, to znamená nebyl schválen. Navazuji už na vystoupení paní kolegyně Pavly Golasowské, se kterou jsme ty zmíněné pozměňovací návrhy prezentovali právě na výboru pro sociální politiku a týkají se kapitoly 313 MPSV a tím problémem, který v něm chceme řešit, je nedofinancování sociálních služeb pro rok 2019.

Jak jsem zde zmínil již v prvním čtení, tak při zpracování návrhu státního rozpočtu pro rok 2019 bylo požadováno ze strany krajů i ze strany poskytovatelů částka 17,2 miliardy korun. Poté po diskusích s MPSV a s Ministerstvem financí vznikl nějaký kompromis. Nicméně ta částka, která je v návrhu státního rozpočtu ve výši 15,52 miliardy korun, je nedostatečná. A skutečně pokud si rozebereme ty jednotlivé požadavky, které tam jsou, tak nám chybí částka 800 milionů korun. Já bych krátce shrnul, kde jsme přišli k těm 800 milionů korun, což ale není výmysl ani můj ani kolegyně Golasowské či některých dalších poslanců, kteří tady dneska na toto téma budou vystupovat, ale je to skutečně z propočtů jednak krajů a jednak asociace poskytovatelů.

Tím zásadním problémem je jednak otázka personálu. Víme, že se v oblasti sociálních služeb, ale podobně i ve zdravotnictví, potýkáme s nedostatkem kvalifikovaného personálu a zejména v sociálních službách jedním z těch hlavních důvodů jsou nízké mzdy pracovníků v sociálních službách, a to i přes ta navýšení, ke kterým došlo v uplynulých letech. Já oceňuji to, že vláda po poměrně složitých jednáních nakonec z původně navržených 5 % tarifního navýšení přistoupila na navýšení 7 %. Nicméně státní rozpočet už s tímto navýšením nepočítá. Ten počítal pouze s těmi 5 %. Takže to je jedna část chybějících finančních prostředků na sociální služby.

Tím druhým problémem je, že nám končí podpora do některých oblastí z evropských strukturálních fondů. A v sociální oblasti se to týká zejména projektů a programů sociální prevence. Tam chybí zhruba 137 milionů korun, které pokud nebudou dofinancovány z národních zdrojů, tak hrozí, že budeme muset omezit některé významné projekty v rámci sociální prevence. A myslím si, že tady nemusím zdůrazňovat, že sociální prevence je velmi důležitou součástí sociálních služeb a ty negativní důsledky bychom pocítili nakonec všichni.