Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové,

na úvod mého vystoupení mi dovolte pár čísel. Dnes máme v kalendáři datum 17. 5. 2017, máme před sebou rozsáhlou novelu zákona o sociálních službách, kde jen novelizačních bodů k samotnému zákonu č. 108/2006 Sb. je 169, dále zde následuje několik desítek novelizačních bodů k souvisejícím zákonům.

Mně to nedá se nezeptat, vážená paní ministryně, proč. Neptám se na to, proč je zde předložena novela zákona o sociálních službách. O její potřebnosti nepochybuji ani na okamžik, ptám se na to, proč tato zásadní a pro praxi velmi potřebná novela je předkládána k jednání Sněmovny teprve 4,5 měsíce před faktickým koncem volebního období, a to ještě s celou řadou nevypořádaných připomínek. Tyto připomínky komplikovaly již projednávání na vládě a zcela jistě budou komplikovat i projednávání zde ve Sněmovně. Já chápu, že jste si dala velmi těžký úkol, resp. byl na vaše bedra vložen, protože platné znění zákona i po novelizaci zákona z roku 2014 vykazuje řadu nedostatků.

Také dobře vím, že není jednoduché ve velmi široké problematice, kterou zákon o sociálních službách zahrnuje a která ovlivňuje řadu zájmových skupin, najít přijatelný kompromis. Ale přesto se znovu musím zeptat, proč. Proč si Ministerstvo práce a sociálních věcí klíčové zákony jako je tento, ale například i zákon o sociálním bydlení, nedalo jako svoji jednoznačnou prioritu a nepřizpůsobilo tomu i své kroky a své nasazení nad těmito problematikami, anebo proč jste v časové tísni, paní ministryně, nezvolila možná ústupovou, ale z mého pohledu čestnější cestu. Mám na mysli možnost přinést sem úspornější novelu, která by vyřešila ty nejpalčivější problémy sociálních služeb, jako je například z našeho pohledu velmi potřebné navýšení příspěvku na péči u nejtěžšího stupně postižení, tedy stupně 4, nebo která by našla řešení společně s Ministerstvem zdravotnictví tolik diskutované problematiky paliativní a hospicové péče.