Seznam absurdit je nekonečný

Navrhovaná povinná předškolní docházka znamená pro rodiče, kteří preferují individuální výchovu svých dětí, naučení rámcového vzdělávacího programu pro předškolní výchovu, oznámení do spádové školky tři měsíce předem, přezkoušení dítěte školkou, ale také odůvodnění, proč chtějí rodiče dítě vychovávat sami.

Automaticky podezřelí budou rodiče, kteří si dovolili přestěhování z Pardubic do domu se zahradou, ale nemají změnu nahlášenou na úřadech v dostatečném termínu.

Seznam takových absurdit je téměř nekonečný. Mnozí rodiče raději vzdají boj s byrokracií a dají své dítě do školky.

Zvedne se tím sice statistika docházky pětiletých dětí do školek ze současných 90 procent směrem k vládou naplánované stovce. Pro jiné rodiče to ale bude znamenat, že se jejich tří a čtyřleté děti do nejbližší školky prostě nedostanou a budou je muset složitě vozit jinam. Jako kdyby už tak neměli dost starostí.

Navrhovaný desátý rok povinné školní docházky pouze vytváří tlak na zodpovědné rodiče, kteří preferující individuální vzdělávání svých vlastních dětí.

Stát si tím uzurpuje další část výchovy, aniž by za to nabídl něco na oplátku. Děti se více nenaučí, nebudou ani lépe připravené.

Přibude hromada papírování

Naopak přibude nepotřebné státní regulace a samozřejmě také hromada papírování pro rodiče a mateřské školy.

Z nich vláda udělá hlídače rodičů, jen aby náhodou nebyl některý potomek vychováván doma.
Asi to vládu bude šokovat, ale pokud chce snížit počet odkladů nástupu do škol, tak ať zpřísní pravidla pro odklad.

A pokud chce zatlačit na rodiče ze sociálně znevýhodněného prostředí, tak k tomu existují povolanější orgány veřejné moci než mateřské školy. Ty mají sloužit k výchově dětí, ne rodičů.

Bezdůvodná buzerace rodičů

Proto jsem ve Sněmovně vystoupil s pozměňovacím návrhem, který bezdůvodnou buzeraci rodičů z novely zákona vypouští.