Leží před námi návrh zákona, jehož podstatou je umožnit obcím regulovat šíření reklamy v jiném než českém jazyce. Pokud se na celou situaci podívám z pohledu občana, musím s návrhem jedině souhlasit. Obzvlášť v některých oblastech je reklama pouze v cizím jazyce naprosto běžná, často až obtěžující. Rozumím proto občanům, kteří se mohou při pohledu na cizojazyčné letáky, plakáty či třeba jídelní lístky cítit diskriminováni. Z tohoto pohledu tedy návrh zákona vítám.

Na druhou stranu si ale myslím, že problém není pouze v cizojazyčné reklamě, je to pouhý důsledek. Pokud se podíváme do jiných zemí, zvlášť ve velkých městech, můžeme vidět i celé čtvrti složené jen z příslušníků určité jiné národnosti. A samozřejmě s reklamou pouze v jejich jazyce. Typicky třeba u čínských čtvrtí. A zakazuje tam někdo takovou reklamu? No, asi ne. Možná jsme přece jen tak trochu více xenofobní a méně přátelští vůči cizím vlivům, než je tomu v případě jiných zemí. Návrh zákona ale přesto moji podporu mít bude. Doporučil bych však obcím, aby vždy pečlivě vážily, zda nařízení vydají či nikoliv. Pokud se národnostní či jiná menšina na určitém území chová v souladu s našimi zákony a reklama nepřekračuje únosné meze, myslím si, že není nutné, aby ji obce omezovaly.