Děkuji za slovo, paní předsedající. Dovolte, abych i já přednesl svůj příspěvek k tomuto tisku. Já začnu trošičku netradičně. Je trošku smůla, že tady není pan ministr, ale tak, jak říkal od začátku, tak je dobré se bavit nad čísly. Já jsem dneska slyšel, jestli se dobře pamatuji, nebo možná už včera, že pojišťovny mají 50 miliard na svých účtech. To sice je pravda, ale ty pojišťovny hospodaří fundovým způsobem a těch financí, které se nechají uvolnit opravdu pro tu zdravotní péči, je zhruba polovina.

Z hlediska toho tady zaznělo hodně informací číselných, kolik co stojí. A ukazovali jsme na ty nejdražší postupy. Já jsem si dovolil tady vzít jeden na ukázku, musím trošku zakrýt. (Ukazuje materiál.) Tohle je obyčejný výtěr, který děláme komukoliv z nosu, krku, a předesílám, že to není výtěr na covid. Byl jsem překvapen, když jsme ho teď vyúčtovali nebo mně přišel účet z laboratoře a jenom toto prosté vyšetření stojí 1784 korun. Bavíme se tady o poplatku 1900, respektive 1500 korun, který by měl být za státního pojištěnce.

Takže 1 výtěr spotřebuje tyto peníze, které potřebujeme na všechno ostatní. Velmi rád jsem slyšel, že by se mělo nastavit valorizační schéma. Pamatuji se, když jsem v roce 2016 byl jako zástupce Sněmovny v Německu, a velmi mě tam zaujala 1 věc. My v našem zdravotnictví nemáme zorganizováno to, jaké peníze a na co je budeme používat. My je máme za zdravotní služby. V Německu je měli rozděleny tak, že to, co platily pojišťovny, to bylo na provoz nemocnic, to, co přišlo od spolkové vlády a od jednotlivých vlád, což byly 2, respektive 3 %, to se používalo pro investice, s tím, že si ta jednotlivá zdravotnická zařízení mohla ty peníze, ty finanční částky kumulovat a z nich mohla potom jednotlivé i větší investiční akce financovat.