Co je však příčinou? V prvé řadě je to komunistická minulost, která za sebou zanechala nedotažené, nebo dokonce nezrealizované plány na dopravní stavby, někde široké silnice zužující se do klikatících se tkaniček, chybějící obchvaty a především nejdéle rozestavěnou českou dálnici D3, jejíž plány vznikly už v 60. letech.
Nesvalujme však vinu jen a jen na minulost. Vždyť komunistický režim padl před více jak čtvrt stoletím. Příčiny současné tristní situace v dopravní výstavbě vidím ve dvou aspektech se stejným jmenovatelem: podivná morálka.
Prvním aspektem jsou jistě úředníci. Na ministerstvech dopravy, životního prostředí, na ŘSD či na krajské SÚS „netáhnou“, nepřicházejí s koncepčními řešeními, nevidí za „roh“, nejsou aktivní při řešení problémů (např. s výkupy pozemků), a pokud chybují, jako třeba v případě kauzy s nutností opakovat posudky EIA u celé řady dopravních staveb, což zdrží a především prodraží výstavbu, zůstávají povětšinou před občany anonymní a beztrestní. Představme si, že by se tak jako na těchto úřadech hospodařilo v jakékoli soukromé firmě… Že by zákazníci něco platili a dostávali takové služby, třeba s dodací lhůtou 60 let a slovy “nejde to”…
No a pak je tu „divná nálada“ ve společnosti, kdy sice všichni občané nadávají na špatnou dopravní situaci a časté dopravní kolapsy, ale když už město, kraj či stát přijdou s řešením a mělo by se začít stavět, tak radši sepisují petice proti výstavbě, vyhrožují soudy, jen ať silnice pěkně vede pod okny sousedů...
A v neposlední řadě také velikášství některých projektů, které jsou výrazně naddimenzovány nad potřeby regionu, prodražují se, politici zakládají spolky za jejich výstavbu a přitahují pozornost médií, zatímco by mnohdy stačila jen dílčí, rychlá a podstatně levnější řešení. Takový vrabec v hrsti. A zatímco čekáme na ty „dálnice“, jezdíme po silnicích z 19. století, lemovaných nebezpečnými stromy, s nepřehlednými horizonty a bez řádného značení, s nevyhovujícími povrchy a průjezdy obcemi. Před sebou ale máme přece vidinu bombastických řešení (bohužel stále jen budoucích)! Přitom by leckdy stačilo v určitých úsecích rozšířit komunikaci o přidaný pruh v jednom či druhém směru, aby se umožnilo bezpečné předjetí a zabránilo vytváření dlouhých kolon plných nervózních řidičů, stačilo by vystavět obchvaty obcí s jednoduchými protihlukovými opatřeními a většina problémů by byla vyřešena. Příkladem budiž obchvaty Stráže nad Nežárkou nebo Vodňan, které jsou dvoupruhové a fungují dobře. O tom se např. Českým Budějovicím, Lišovu, Prachaticím, může zatím zdát.
Jak je ale možné, že u sousedů to jde? Podíváme-li se do Rakouska, jak je možné, že na Vídeň se z jižních Čech jede po velice slušné a docela bezpečné silnici, prakticky po celou dobu s obchvaty obcí, že Rakušané již přivedli dálnici z Lince téměř k českým hranicím a silnice tam nejsou lemovány stromy a nebezpečnými příkopy, že vlaky tam jezdí úplně jinými rychlostmi a jiným komfortem a že nezapomínají ani na cyklostezky? Přitom jsou známí tím, že chrání a šetří přírodu, což je přeci nejčastějším argumentem, který v naších luzích a hájích brání jakékoli výstavbě.
Proto přejeme jihočeským občanům osvícené občany a zastupitele, kteří konečně rozhýbou důležité dopravní stavby, které region spojí nejen na Prahu, ale i tři generace zanedbaným pohraničím do sousedních států Rakouska a Německa, stejně tak jako na Vysočinu a na Plzeň. Abychom již nemuseli slýchat, že dopravní infrastrukturou sice připomínáme Rakousko, ale let padesátých.
VÁCLAV KASKA (TOP 09)
ČLEN DOPRAVNÍ KOMISE RADY MĚSTA ČESKÉ BUDĚJOVICE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
