Smrt dalších tří vojáků AČR v Afghánistánu je stejně jako v případě jiných, nejen podobných, úmrtí velká lidská tragédie. Smutnější o to, že jejich mladé životy vyhasly v zájmu ochrany západních, především amerických zájmů, nikoliv pro zajištění naší vnější i vnitřní bezpečnosti.

Smuteční obřady s vojenskými poctami v místech jejich bydliště, povýšení a vyznamenání in memoriam, pomoc psychologů a finanční „kompenzace“ rodinám padlých jsou jen slabou náplastí pro jejich útěchu za ztrátu nejbližších.  Jsou pouhým „pozlátkem“ za rozhodnutí všech poslanců, kteří svým hlasováním vysílají naše vojáky daleko za evropský kontinent (v tomto případě), kdy čeká na vyslané vojáky po skončení mise buď ocenění, nebo (v tomto případě) předčasně vyhaslý život.

Požadavek KSČM na přehodnocení světového bezpečnostního systému, včetně setrvání České republiky v NATO je nejen na základě této poslední tragédie správný, ale především opodstatněný.