První adventní sobotu totiž schválil Senát USA největší daňovou reformu od dob Ronalda Reagana.

Přitom podle ekonomů má velký daňový skok Donalda Trumpa připravit v následujících deseti letech americkou státní kasu o zhruba 1,5 biliónů dolarů. Až doposud totiž činila daň z příjmu právnických osob v USA 35 %, tedy jednoznačně nejvíce ze všech zemí OCED. Realita je sice taková, že v důsledku nejrůznějších výjimek a úlev, představovala efektivní sazba 22 %. Pokud pak podepíše americký prezident před Vánocemi soubor daňových změn, klesnou daně právnických osob přinejmenším o 2 procentní body. USA se tak na vzdálenost jednoho procentního bodu přiblíží například Anglii, nebo České republice (ano máme sazbu DPPO 19 %). Na první pohled asi nic moc, na straně druhé konglomeráty jako Apple, IBM či Google budou mít důvod k úvaze, že ono na tom Donaldovi, který brání přílivu mozků z Indie či Pákistánu do jejich firem, možná něco (málo) bude...

V rámci vstřebávání informací ohledně Trumpovy daňové reformy, jsem si z pozice zastánkyně stability podnikatelského prostředí položila otázku, zdali aktuální vládce Bílého domu postavil daňovou reformu na ekonomicko-logickém předpokladu, či na instinktu v posledních letech přece jen úspěšného podnikatele?