V této souvislosti musím přiznat, že původně měl mít tento můj blog o dosavadním působení tzv. Demokratického bloku na parlamentní půdě titulek: Mnoho povyku pro nic...

Všechno totiž nasvědčovalo tomu, že narychlo slepené, leč o to více medializované uskupení ODS, TOP 09, KDÚ-ČSL a Starostů, získá stejný počet postů, jako by tomu bylo v případě „boje“ jednotlivých stran. Pak ovšem minulý pátek, v důsledku nezvolení profesora Fialy místopředsedou parlamentu, poměrná demokracie „nabourala“ a Demokratický blok slavil, paradoxně nikoli vlastní zásluhou, velké vítězství. A je otázka, proč toto vítězství neproměnil ve velký triumf v podobě vzdání se onoho místopředsednického postu v přímém přenosu, jak to Demokratickému bloku (nebo snad ODS?) radil prozíravě respektovaný politický komentátor Bohumil Pečinka? Zvláště, když páteční nevolba profesora Fialy mimo jiné ukázala, zadrhnutí doposud zavedených stranických mechanismů. Máme-li totiž věřit prohlášením politiků, někteří komunisté hlasovali jinak, než šéf jejich klubu Pavel Kováčik. Totéž pak platilo v případě ANO, kde se nemálo zákonodárců vzepřelo jak šéfovi vlastního klubu a stranické dvojce Jaroslavu Faltýnkovi, tak novému předsedovi PS Radku Vondráčkovi. Druhý jmenovaný pak musel v televizním pořadu Události a komentáře, byť prostřednictvím telefonického rozhovoru vysvětlovat, proč je Tomio Okamura pro ANO přijatelnější, než předseda druhé nejsilnější strany Petr Fiala. Na druhou stranu, za docela zábavné považuji, že ve studiu hájil zájmy ODS její místopředseda Martin Kupka, který byl přitom od listopadu 2016 do konce října 2017 náměstkem hejtmanky Středočeského kraje Jaroslavy Pokorné – Jermanové (ANO). Pro upřesnění, vedle Martina Kupky zastávali posty náměstků rovněž Vít Rakušan (STAN) a Daniel Marek (TOP 09). Tedy všechno členové stran, ve dvou případech vysoce postavených, pro které představuje ANO na celostátní úrovni „ohrožení demokracie“. A argument o tom, že krajská politika, je přece jiná, než celostátní, nepovažují za příliš relevantní.