Sociální sítě. Fenomén dnešní doby. Jedná se o jev, který je poměrně nový. Různé sociální sítě si však lidé utváří již dlouho. Tedy pokud budeme uvažovat v klasickém pojetí získávání přátel, které znáte fyzicky. Dnes je však stále častější virtuální přátelství pomocí internetových sociálních sítí typu Facebook nebo Twitter. Záměrně uvádím tyto dvě sítě, protože jsou v našich podmínkách nejrozšířenější.

Jak fyzická síť, tak i virtuální má společný základ. V síti máme různé typy přátel. Některé známe více a jiné méně. Internetová síť se však ukazuje jako velice problematická ve vztahu k reálnému světu. Sama o sobě totiž dala vzniknout alternativnímu světu, který je naprosto odlišný od normálního světa. Lidé, kteří ještě nemají tolik vytvořenou kritickou rozlišovací schopnost tak snáze podlehnou klamu, který se na takových sítích vytváří.   Dnes již není pochyb o tom, že jsme závislí na digitálních technologiích. Ovládají náš reálný život. Mnoho lidí si život bez internetu (já trochu také) nedokáže představit.

odobné je to například s televizorem, který má „téměř“ každá domácnost. Jak nás postupně ovlivňuje závislost na digitalizaci, tak se stále hlouběji odtrháváme od klasického reálného žití. Stále více jsme vtahováni do jiného světa klidu a falešného bezpečí. Přeci jen na internetové sociální síti se cítíme bezpečněji. Píšeme zprávy na klávesnici, získáváme různé informace. Jak jsme zahleděni do tohoto jiného světa, tak nám uniká svět reálný. Mnoho psychologických i sociologických výzkumů ukazuje, že bychom mohli být (a byli) šťastnější, kdybychom si od digitalizace propojeného falešného světa mohli odpočinout. Jenže zavřít třeba Facebook je pro mnoho lidí doslova utrpení. Jako kdybyste byli bez ruky. Začnete pociťovat klasické příznaky abstinenčního syndromu.