Když člověk slyší, že nad akcí spojenou se sjezdem Sudetoněmecký landsmanšaft v Brně převzali záštitu jak prezident Petr Pavel (rozuměj ústavní agent Petr Pavel Pávek), tak i předseda Senátu Miloš Vystrčil (jednou Tchajwanec, podruhé Sudeťák), musí si člověk ověřit kalendář. Nejsou náhodou zase devadesátá léta nebo snad temná třicátá? Nebo snad nějaký experiment s alternativní historií, kde se z Benešových dekretů stává nepříjemná archivní poznámka pod čarou?

Oficiálně se samozřejmě všechno tváří vznešeně. Smíření. Dialog. Evropské hodnoty. Sdílení historických zkušeností. Přesně ten typ formulací, po kterých běžný občan okamžitě ví, že se chystá něco, co by ještě před pár lety způsobilo politické zemětřesení. Meeting Brno dostal prezidentskou záštitu, a protože v jeho rámci proběhne i sudetoněmecký sjezd, veřejnost má prý pochopit, že nejde o podporu konkrétní organizace, ale jen o „prostor pro dialog“.

Historický precedent? Bezpochyby. Těžko hledat v moderních českých dějinách okamžik, kdy by nejvyšší ústavní činitelé tak otevřeně legitimizovali akci organizace, která byla po desetiletí symbolem sudetoněmeckého revanšismu. Ještě absurdnější je, že se to celé odehrává právě v Brně. Městě, které si v minulém století užilo německé geopolitiky až až.