Bohužel antikomunistické pohledy na onu dobu jsou vyprávěny stále lépe z pohledu negativních tendencí. Je nutné poznamenat, že dějiny nelze nikdy objektivně podávat, protože je vykládají „vítězové“ a „poražení“ jsou v menšině. Tu a tam se říká, že to byl puč, převrat nebo revoluce. Musím poznamenat, že to nebyla ani jedna z možností. Lze diskutovat o tom, zda to nebyl „převrat“ ve vztahu přeměny (převrácení) systému. To samé ale můžeme diskutovat o roku 1989, kdy rovněž došlo k převrácení.

Pokud se podíváme do oněch let zpět, tak zjistíme, že události v únoru 1948 byly vyústěním vládní krize oněch let. Tehdejší předseda vlády Klement Gottwald pouze nahradil odstoupivší ministry jinými lidmi. To mu ostatně nařizovala i tehdejší platná Ústava. Zde je ale potřeba říci b), že existoval tajný rozkaz zatknout odstoupivší ministry policií. O tom se nikde moc nechce mluvit. Nehledě na to, že volby v roce 1946 vyhrála s převahou KSČ, a tak úvahy, že by se KSČ bála dalších voleb, kde by mohla být poražena, jsou naprosto zcestné.

V té době si mnoho lidí přálo větší socializaci a příklon k SSSR, ať už se jednalo o voliče KSČ, nebo i jiných „levicových“ stran. Existovali ale i lidé, kteří chtěli zachovat stávající politiku KSČ, nebo ji dokonce více posunout do středu. Musíme si uvědomit, že bylo několik let od nejhorší války v dějinách lidstva a společnost si přála změny. Ty byly udávány vztahem „zrazeni západem“ v roce 1938 a také osvobozením Československa z velké části Sovětskou armádou.