Dobré odpoledne, dámy a pánové.

Dovolte mi také říci několik slov. Konec konců o důvěru se uchází po sto letech dvacátá vláda naší České republiky od vzniku republiky, nepočítám tedy 47 let nacismu nebo komunismu.

Dnes jde o důležitou událost pro republiku a nutno hned říci, pro jakou republiku. Chtěl bych žít v zemi, kde základem všeho je svobodný občan, samostatný svobodný občan a jeho rodina, protože bohatství společnosti, jakékoli, vzniká spontánními aktivitami svobodných lidí, nikoli regulacemi, dotacemi, daněmi ani vládou.

Chtěl bych žít v zemi, která má nízké daně a nízké výdaje státního rozpočtu, nikoli daně vysoké a nepřehledné a státní výdaje obrovské a rostoucí. A Ronald Reagan to kdysi nazval People before government. Chtěl bych žít v zemi, která systematicky ruší zbytečné, nefunkční a často i vyloženě nebezpečné instituce, měli jsme tu paní ombudsmanku, máme desítky dalších roztodivných státně nestátních nezávislých organizací, fondů a agentur, do kterých dnes skoro každou středu volíme nějaké delegáty, aniž bychom je znali.

Občan, rodina, obec, stát, a to v tomto pořadí. Nic navíc, nic mezitím. Chtěl bych proto např. žít v zemi, která zruší samosprávné kraje. Chtěl bych žít v zemi, kde panuje svobodný život. Stát má zaručovat základní práva, právo na život, na svobodu, na vlastnictví. V drtivé většině dalších věcí přísluší státu zdrženlivost. Chtěl bych žít v zemi, která efektivně slouží českým občanům a je silná při prosazování jejich zájmů. Náš život se odehrává v České republice, řešme české problémy a české zájmy, nikoli zájmy cizí, nikoli problémy někoho jiného.