Sen o české kultuře

Občas se mi zdají takové divné sny, jako ten o naší české kultuře. Pro mě je kultura základ společnosti. Kde chybí, tam nechci žít. Kde je různorodá a kde se jí dobře daří, tam rád budu tvořit, psát a zpívat.

Něco podobného platí o dobrých školách, nemocnicích a dopravním spojení. Stejně jako v případě zdravotnictví, sociálních služeb, dopravy, a spousty dalších věcí. U všech platí, že je musí někdo opečovávat, obnovovat, opravovat, podporovat.

A teď můj sen.

Zdálo se mi o kultuře, která může svobodně dýchat. A kde ten kdo skutečně tvoří, se nemusí doprošovat, brodit se lavinou nejrůznějších nařízení a obávat se státem přiděleného „statutu umělce“ jako známky odlišnosti.