Snaha o nápravu nízkého učitelského platu se táhne volebními diskusemi, co si pamatuji. Potřebujeme dobře zaplacené učitele? Unese to naše společnost? A co na to odbory?

Na úvod mi dovolte kratičkou příhodu deset let starou. Při cestě o dánských školách jsem navštívil učitelkou rodinu, osmnáctiletý syn se zrovna připravoval na maturitu. Na moji otázku, na kterou vysokou školu se pak chystá, odpověděl památnou větou: Rád bych na pedák, tam se ale asi nedostanu, tak půjdu na práva.

V té odpovědi najdeme rozdíl mezi dánským a českým školstvím. Prestiž, která jistě není jen o penězích, ovlivňuje kvalitu již na vstupu. Porovnejme pochody v hlavě českého maturanta. Peníze určitě nemají být jedinou motivací, ale pokud si student je vědom toho, že jednou uživí důstojně svoji rodinu, bude moci jako učitel cestovat, vzdělávat se bez druhého zaměstnání, tak do systému dostaneme další kvalitní lidi. Každý majitel firmy, který stojí o kvalitního zaměstnance, musím prostě nabídnout slušné peníze. Jenže žijeme v Čechách a hodně lidí si představí ty nekvalitní pedagogy svých dětí (a že mezi nimi jich několik běhá jako v každé profesi). Prosím, přežijme těch deset, patnáct let, než si český maturant prožije dilema dánského kamaráda.