Mám na mysli také mediálně známé přeběhlíky z řad ČSSD Melčáka s Pohankou, kteří pravděpodobně na podnět mocných zájmových skupin podpořili vznik Topolánkovy vlády. Zákulisním hráčům to ale nestačilo a tak s podporou Miloše Zemana rozehráli další šachovou partii s poslancem Melčákem. Právně napadl konání předčasných voleb u Ústavního soudu a tímto krokem pomohl dostat k moci nejhorší polistopadovou vládu Petra Nečase zmítanou skandály, korupcí a zoufalstvím. Tato vláda nakonec pravděpodobně skončila ranou z milosti zřejmě od zahraničních zpravodajských služeb a zainteresované části české policie.

Řada občanů České republiky se zajisté pamatují na podzim roku 2009, kdy Ústavní soud pod vedením Pavla Rychetského zasáhl do demokratického vývoje v naší zemi. Veřejnosti je potřeba bezpochyby onu nedemokratickou soutěž opět připomenout. O co vlastně vůbec šlo? Prezident republiky Václav Klaus vyhlásil konání předčasných voleb na 9.-10. října, jejichž konání napadl nezařazený poslanec Melčák, který si stěžoval na předčasné zkrácení svého mandátu v případě konání předčasných voleb. Rychetský tak verdiktem Ústavního soudu poškodil zájmy státu a občanů republiky, protože vyhověl stížnosti Melčáka a opravdu zrušil předčasné volby. Jeho rozhodnutí znamenalo oddálení voleb o půl roku. Fakticky tak byla poškozena ČSSD. Pravicové strany ale i nově vznikající subjekty získali mnohem více času na zmobilizování voličské základny a v případě TOP 09 a Věcí veřejných na konstituování se.

Je potřeba si uvědomit, že například Věci veřejné měli na podzim roku 2009 preference maximálně okolo 1%. Troufnu si říci, že pokud by Ústavní soud volby nezrušil, nemusela by se veřejnost vůbec dozvědět, kdo byl Vít Bárta. Voliči by tak neskočili na špek straně, která se nakonec probojovala do sněmovny pod palbou líbivých a populistických hesel a ovlivněni televizní marionetou Radkem Johnem.