Radikální až teroristické skupiny muslimů se snaží prezentovat stávající konflikt Hamás-Izrael jako konflikt muslimů a Izraele, popřípadě jako konflikt všech muslimů proti Západu. Nejedná se tedy o konflikt mezi státy, spíše o multilaterální proxy válku hlavních sponzorů džihádu proti Izraeli a proto i prohlášení Íránu třeba brát z této perspektivy.

Stojí za připomenutí, že Západ, zejména Evropa, již od roku 2015 intenzivně dokazuje svoji slabost a neschopnost (a neochotu) bránit svoje území, své občany a svoji tradici před invazí nelegálních imigrantů. Toto samozřejmě islámským radikálům neuniklo a naopak se připravovali jak fyzicky, tak i psychologicky na to, jak této slabosti využít. Neustálé a značně naivní dodávky humanitární a rozvojové pomoci ze strany EU do Gazy jen Hamásu uvolňují ruce pro přípravu a vedení války. Konec konců, doktrína politického islámu tuto slabost a neakceschopnost demokracie předpokládá:

„Neberte si nevěřící za přátele. Dokud jste slabí, tvařte se přátelsky, ale jakmile budete silní, udeřte a bojujte jako lvi a zničte je.“ To je jedno z nařízení proroka Mohamada. Přesně podle toho se řídil Hamás. Ukolébal ostražitost Izraelců a jakmile měl dost zbraní a zfanatizovaných džihádistů, udeřil na nic nečekající Izrael.

Bohužel, naše tajné služby netuší, že Korán a především tzv. Hadísy Mohamada jsou základem pro porozumění uvažování nepřítele.

Zrovna tak například porušení smlouvy z Oslo, kterou Arafat nečekaně porušil a zahájil 2. intifadu. Když se Arafat vracel z Oslo a v Palestině se do něj pustili, že uzavřel smlouvu s ďáblem, odpověděl: „Pamatujte na smlouvu z Al Hudayabiya!“ To byl odkaz na život proroka Mohameda, když ten mírovou smlouvu s Mekkou, uzavřenou ve vesnici Al Hudayabíya, zrádně porušil, Mekku nečekaně přepadl a vyvraždil.