Dámy a pánové, prostřednictvím pana předsedajícího,

já bych se rád vrátil k původnímu tématu diskuse, a to je globální pakt pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou, nebo legální, podle momentálního výkladu, migraci.

Potýkáme se v poslední době s fenoménem nezávazných smluv. Měli jsme zde nezávazné Memorandum of Understanding ohledně lithia, Marakéšská deklarace je názavazná, Fiskální pakt eurozóny je pro nás nezávazný. Já si myslím, že se nás lidi brzy začnou ptát, co to tady vlastně děláme, když je to všechno nezávazné. Ale my jsme tady pro to, abychom hájili a bránili tento stát, tento národ, obyvatele, kteří tady s námi žijí. Bylo zde zmíněno několik osmičkových výročí. Já bych přidal ještě jedno, ještě jednu osmičku. Je to osmdesát let od Mnichova, je to osmdesát let od henleinovského povstání. Těch osmiček je moc a já to chápu jako určité memento, jako určité varování, abychom dobře rozmýšleli, co děláme, protože před těmi osmdesáti lety těch chyb bylo uděláno mnoho a byly nevratné.

Takže co se týče globálního paktu, jak už jsem řekl ve svém proslovu k Marakéšské deklaraci, ten pakt není nebezpečný jenom tím, co obsahuje, ale především je nebezpečný tím, k čemu se přihlašuje, co v něm není, protože takovým způsobem je stavěna architektura všech těchto smluv, které jsou připravovány v Evropské komisi. Dlouho jsem se pohyboval v byznysu různých měřítek a tam byla poměrně běžnou záležitostí smlouva o smlouvě budoucí. A to je v podstatě to, jak můžeme označit tyto takzvaně nezávazné smlouvy, protože ta past je v tom momentě, že smlouva nás začne zavazovat až někdy, až za určitých podmínek, až budou splněny určité okolnosti. Jde o to, že účelem této dohody, tohoto paktu, je z nelegální migrace udělat legální, legalizovat ji. A to je věc, která je pro nás nepřípustná, protože pořád vycházíme z toho, že jako u suverénního státu jedině naše úřady jsou oprávněné k tomu, aby rozhodovaly, kdo tady může být a kdo tady nemůže být, koho sem nepustíme. Není možné, aby to rozhodoval nějaký Řek v Bruselu. To je nepřípustné. Tento pakt není tedy spadlým z nebe. Není to náhodný solitér. Je nedílnou organickou součástí starších aktivit, tendencí, jejichž program a cíl je jediný - podporovat, organizovat, řídit, legitimizovat a legalizovat masovou migraci do Evropy. Ještě bych k tomu dodal bez ohledu na to, co si o tom myslí národní státy, které tímto budou postiženy.

Je hezké poslouchat od pana premiéra, že česká migrační politika je identická s maďarským přístupem v této oblasti. Ale do jaké míry se tomu dá věřit? Proč česká zahraniční politika a diplomacie investuje tolik času, kapacit a prostředků do údajně naprosto nezávazných záležitostí? Proč se bez protestů účastní akcí a iniciativ, jejichž obsah je zcela v rozporu s deklarovanými národními zájmy a cíli české zahraniční politiky? O paktu prohlásil maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó, že lidem, kteří přišli do Evropy nelegálně, by tento dokument zajistil legální status. To je totéž, jako když ze známého kasaře uděláte zámečníka bez toho, že byste ho potrestali za to, že vyloupil dvě kasy předtím. Není možné legalizovat někoho, kdo se sem dostane už na základě toho, že poruší naše zákony. To je pro mě nepřípustné, protože to potom napadáte principy právního státu.