Jejich společným jmenovatelem byla snaha minimalizovat totálně nepotřebné veřejné výdaje, které namnoze směřují k  soukromým subjektům, často zahraničním – a přesměrovat je, když už jsou financovány na dluh (a tedy na úkor našich dětí a vnuků) ke skupinám občanů, které je opravdu akutně potřebují. K občanům ohrožených chudobou, zdravotními problémy, existenční,
anebo přímo existenciální, tísní.

Pomáhat opravdu těm potřebným

Navrhl jsem převést 176 milionů korun z výdajové položky Ministerstva zahraničních věcí „Příspěvky mezinárodním organizacím a peněžní dary vybraným institucím do zahraničí“ (po 88 milionech korun) na posílení finančních rezerv na řešení krizových situací typu současné epidemie a na mimořádné výdaje podle zákona o integrovaném záchranném systému. K velkorysým darům do zahraničí nyní není sebemenší důvod.

Zde je pouze namátkový výběr z těch z nich, které byly v posledních dvou letech ministerstvem zahraničních věcí poukázány do zahraničí:
Unie pro Středomoří – 400 000 Kč
Akční plán pro Ukrajinu – 1 000 000 Kč
Rádio Svobodná Evropa – 2 000 000 Kč
University of California 7 500 000 Kč
Smlouva o Antarktidě – 1 200 000 Kč
Svěřenecký fond pro Afriku – 222 000 000 Kč