Otázka spravedlnosti a přístupu k ní je nejen teoretickým filosofickým konceptem, ale v podstatě klíčovým termínem a charakteristikou každého moderního státu. Pro většinu občanů je rovněž, vedle osobní svobody, ekonomického zajištění a bezpečnosti, tím nejdůležitějším prvkem pro pocit jejich loajality ke státu, ve kterém žijí. Spravedlnost v dnešní době už ale není jen záležitostí vlastního státu, ale také evropských orgánů a soudů.

Jeden metr pro všechny? Už se to nenosí

Spravedlnost, tak, jak je chápána občany, musí být především jasnost, logika a srozumitelnost zákonů, očekávatelnost rozhodování soudů. Hlavně musí platit, že je jeden metr, stejně dlouhý pro všechny občany, kteří sedí na pomyslné lavici obžalovaných či se domáhají svých práv v občanském soudním řízení. Spravedlnost musí mít také zdravý rozum. Každý občan má mít možnost právo znát a mít jistotu, že vždy bude rozhodováno podle práva a že v podobné věci bude rozhodováno podobně. Není možné, aby existovala selekce a diskriminace na základě politických, majetkových či jakýchkoli jiných kritérií, třebaže se tak už dnes, bohužel i v naší zemi, mnohdy děje.

Vyhasla (euro)spravedlnost s migrační vlnou?

Evropskou justicí i společností totiž pomalu prostupuje neuvěřitelná tolerance k porušování vlastních zákonů úřady i vládami, jak jsme viděli (a vidíme) především v záležitostech tzv. migrační krize, kdy porušování azylových a migračních zákonů, schengenské smlouvy i dublinských nařízení byly tolerovány a velebeny. Navíc státy (a jejich představitelé), které se rozhodly výše zmíněné normy dodržovat (například Maďarsko), musely čelit sankcím a výhrůžkám. Ruku v ruce se spravedlností pak kráčí dějinami i současností Evropy termín právní stát. Právním státem rozumíme takový stát a takový politický režim, který je vázán svým vlastním právem, včetně mezinárodních závazků, které přijal. Na prvním místě zde musí být vždy myšlenka primátu práva nad státem a také idea důsledné vázanosti státu psaným pozitivním právem. Odtud pramení právě myšlenka již zmíněné právní jistoty pro občany. Právní stát také nesmí znamenat pouze jakousi formální legalitu či její zdání zajišťující zachovávání pravidel, ale také, nebo možná hlavně, onu spravedlnost založenou na poznání a akceptaci nejvyšší hodnoty lidské bytosti. Právní jsou samozřejmě také fungující a respektované instituce nabízející rámec pro její plné vyjádření.

Už ani vlastní dvorek nezametete podle svého

Spravedlnost je tedy nejvyšší hodnotou právního státu. Bez jejího zohlednění by právo nemohlo nikdy sehrávat svou společenskou roli. Pokud by se s ní flagrantně rozešlo, občané by jej přestali respektovat. Bohužel, už k tomu máme pomalu nakročeno. V posledních letech jsme totiž nepopiratelně svědky rozkladu tradičního pojetí právního státu a justičních systémů, zejména pod tlakem tzv. liberálně demokratické ideologie a politiky vrcholných orgánů Evropské unie. Přestože to základní smlouvy její neumožňují, EU ingeruje do justičních záležitostí členských států, jak to vidíme třeba na příkladu Polska, kdy našim sousedům hrozí sankce jen za to, že si zcela v intencích vlastní ústavy chtějí upravit některá kritéria fungování vlastního soudnictví. Nezávislost soudů je zde zaměňována za nedotknutelnost, sílí tlak na povýšení moci soudní nad ostatní moci ve státě. To vše se má dít absolutně bez jakékoli odpovědnosti.