Proto, aby vláda nastartovala naše důchodce k této aktivitě, se v rámci jejího sociálního darwinismu ve smyslu „přežijí jen ti nejsilnější“ rozhodla jim sebrat každý rok (pro začátek) více než 7 000 korun. Zřejmě se jí zdá, že si naši důchodci žijí nad poměry.

A co na to sociologická data? Už v loňském roce žilo pod hranicí příjmové chudoby pouhých 43 procent osamělých důchodců a od té doby jejich počet slibně vzrostl. Čili, jde o skutečně nejvhodnější dobu k tomu zvýšit jejich tréningovou zátěž a dál utáhnout šrouby.

Proč šetřit na nesmyslných vládních výdajích, na koaličních pašalících typu Digitální agentury, na ministrech bez portfeje, na nekonečných počtech náměstků a placených poradců bez smysluplné pracovní náplně? Vždyť můžeme pustit žilou občanům, kteří z hlediska vlády neúměrně zatěžují náš skvělý sociální systém prakticky už tím, že vůbec ještě žijí. Jak si dovolují dožít se důchodového věku a pak ještě požadovat po státu vyplácení důchodů, když v průměru pracovalia odváděli daně a pojištění celý aktivní život?

Navíc je až neuvěřitelné, že ministr financí Stanjura, který tu jinak léta všechny poučuje, co se má jak správně dělat, nezanesl do návrhu státního rozpočtu na letošní rok ani jedinou korunu právě na mimořádnou valorizaci penzí, i když bylo zcela evidentní, že vysoká dvouciferná inflace bude stále realitou. On i předseda vlády Fiala navíc do poslední chvíle tvrdili, že na valorizační mechanismus se nesáhne.

Jsou dvě možná vysvětlení – buď jsou členové naší vlády neuvěřitelní amatéři a hlupáci, kteří neovládají základní abecedu správy rozpočtu a státu, a to bych si se svou vrozenou slušností tvrdit nedovolil (i kdyby to byla očividná pravda), anebo vláda od začátku plánovala, že nebude vůbec žádná valorizace. A to, že se nakonec milostivě uvolila dát důchodcům alespoň pár drobných hluboko pod jejich zákonným nárokem, tudíž možná musíme považovat za projev dobré vůle, altruismu a hlubokého sociálního cítění této vlády. V každém případě je to ukázkové vyhánění čerta ďáblem, flikování a improvizace, svědčící o tom, že v naší vládě, snad první od roku 1918, nesedí ani jeden ekonom.

Jak to vše dopadne, nám autoritativně odpoví až ústavní soud. Ale už teď víme s jistotou, že vláda důchodci pohrdá, protože takto hanebně se k nim nezachovala žádná exekutivní reprezentace nejen od roku 1989, ale i před ním.