Kobza (Úsvit): Úvaha o budoucnosti našich tradic pod tlakem politického islámu

Co běžný občan vlastně ví o islámu? Jaké jsou vlastně naše tradiční hodnoty české společnosti? Jaké je historické kulturní dědictví našich předků? Chceme je uchovat pro naše děti, nebo umožníme cizím agresivním filosofiím, aby zatlačily naši kulturu? Patří islám ke kulturnímu dědictví české kotliny? Probíhá již nyní střet civilizací aneb lze vůbec ubránit demokracii nastupujícímu agresivnímu politickému islámu a postupné islamizaci České republiky? Lze se ubránit tomu, aby zpočátku mírumilovný přístup islamistů se později nezměnil v radikální, nesmlouvavý a krutý islám jak jej známe z islámských států? Jak zabránit imigrantům, aby sebou nepřinášeli do Evropy své války, své konflikty, své krevní msty a zabíjení ze cti?

Na začátku je nutno jednoznačně a nahlas prohlásit: Nejsme xenofobové a ani fašisti. Jsme to, co díky posledním 25 létům přepisování historie naší země téměř zmizelo ze slovníku češtiny : jsme vlastenci! Jsme realisté! Jde nám o budoucnost naší země, která se blíží stavu ohrožení expanzivní nesmiřitelnou filozofií, která slouží jako politický nástroj postupného ovládnutí demokratického světa. Jde nám o ochranu našeho kulturního dědictví v plném rozsahu území České republiky. Jde nám o ochranu a zachování demokratických principů naší společnosti. Nebudeme zde proto mluvit o obyčejných muslimech, kteří jsou muslimy protože se narodili v islámském světě a kteří si žijí i na západě nenápadně v soukromí a hledí si svého, ani o teroristech, podřezávajícími hlavy západním humanitárním pracovníkům v přímém přenosu.

Budeme přemýšlet o (pro naši společnost) nejnebezpečnější formě islámu, o politické přípravě islamizace demokratické společnosti. Politický islám nemá nic společného s náboženstvím, jedná se totiž o komplexní mocenský politický nástroj k ovládnutí demokratické (tedy v očích muslimů slabé a prohnilé) západní civilizace tou radikálnější islámskou, za využití všech nástrojů, které jim demokracie nabízí.

Na začátek musíme ještě říct, že to nejsme my, zákona dbalí občané, kdo má problém s islamisty, my ho u nás vetšinou (zatím ještě naštěstí) nemáme, ale jsou to právě naopak oni, dogmatičtí muslimové, kteří mají problém s naší kulturou, naším způsobem života a vůbec s tím, že stále ještě jsme ve své zemi. Snaží se to všechno změnit podle přikázání Koránu (cožpak neřekl prorok Mohamad, že každý nevěřící si může svobodně vybrat zda obejme islám nebo smrt?). Otázkou je, co lidé, kteří se tak ostentativně vyčleňují vůči domácí společnosti (odíváním, způsobem života, pohrdáním demokracií) a kteří nás v naší vlastní zemi považují za měně cenné, zde vlastně pohledávají?

Jako občan a volič se mohu jen ptát: proč tedy se naši politici ani většina národa nechtějí poučit ze zkušeností s nástupem islámu ze západní Evropy, Austrálie či Afriky? Proč tak vytrvale pod nejlíbivějšími hesly multikultury, tolerance, demokracie atd. připravují pro naše děti život v nepřátelském prostředí vlastní země? Marně hledám odpověď. Možná jsou mezi nimi užiteční idioti, ale u většiny jako bych tak nějak za tím vším cítil hořký pach nafty a slyšel šustění petrodolarů.

Otázek je tedy více než dost a namísto odpovědí od našich politiků, kteří na nás šijí velice nejistou budoucnost (s výjimkou otevřeného realismu Tomia Okamury), se dočkáme jen neurčitého mlžení a blábolů o multikulturním obohacení společnosti. Stále mizernější vzdělání si vybírá svou daň. Proto si dovolím malou připomínku dějepisu: Cožpak naši kulturu nějak obohatila mongolská invaze? Jakou kulturu přinesli Turci do Evropy? Obohatila nás německá okupace? Obohatila naši kulturu doba sovětského vlivu? Zeptejme se i jinak: patří do Evropy šaríja a džihád? Jak obohatí evropské kulturní dědictví? Myslím si, že máme přeci vlastní evropskou velice bohatou kulturu a navíc dost špatných historických zkušeností, abychom se mohli poučit a odhadnout fundovaně, jak asi dopadne, když se povolíme islamizaci, jen kdybychom se doopravdy chtěli poučit z historie. Protože kdo se nepoučí z minulosti, ztratí vlastní budoucnost!

Základní otázkou naší budoucnosti tedy brzo bude jak a zda vůbec lze ještě nyní zabránit tomu, aby islám politickými nástroji, které mu dává naše demokracie, neovládl Českou republiku a naši demokracii nezadusil? Nebudu se proto zabývat islámem jako teologií, ale výhradně islámem jako politikou, nástrojem k vládnutí a nástrojem k ovládnutí.

Pokusme se napřed popsat situaci, postavení a jaké jsou cíle politického islámu.

Cíl je jednoznačný a ani se tím netají : nekompromisní prosazení šaríji v západním světě a islamizace dosud neislámského světa, jakýmkoliv způsobem a jakýmikoliv nástroji včetně džihádu.

Jaké jsou tedy nástroje prosazování a uplatňování politického islámu:

A. V domácím islámském prostředí

1. V domácím prostředí je islám jednoznačně dominující, nediskutující a krutě trestá jakékoliv prohřešky proti šaríji.

2. Islám je nástrojem vládnoucí skupiny, vedoucí k absolutní moci v zemi

3. Pro další náboženství či názory zpochybňující absolutní pravdy Koránu není místo a jsou tvrdě trestány (kázání křesťanství je hrdelní zločin

4. Je ideovou základnou teroristů a podporovatelem terorismu v mezinárodním měřítku.

5. Nic není dostatečně islámské, je pozoruhodné, že i např.totální wahabistický islám v Saudské Arábii je pro mnohé místní radikály málo islámský

6. Speciální útvary náboženské a mravnostní policie stíhají kritiky islámu, heretiky, tvrdě trestají špatný hidžáb. Vše slouží k upevnění moci a k potlačení vnitřních odpůrců.

7. Potřeba vnějšího nepřítele (to je společné všem diktaturám) aby bylo možné utáhnout vnitřní bezpečnost, označit a zlikvidovat jakoukoliv opozici. Proto je nutno neustále provokovat, vypouštět teroristy a provádět zločiny v přímém přenosu.

B. v mezinárodním měřítku:

1. Rozsáhlé finanční zdroje z nafty a díky jim získaná možnost ovládat i značnou část západní ekonomiky. Tím si kupují i vynucují vynucují toleranci politiků velmocí protože jsou schopni ovlivnit např. hodnotu dolaru či státních dluhopisů USA.Toto jim umožňuje připravovat politicky půdu pro islamizaci západu v mezinárodních organizacích

2. Hlasovací právo muslimských menšin, ať již nově příchozích nebo již trvale usazených v hostitelské zemi a tudíž možnost ovlivnit vratký výsledek voleb je mocný prostředek, jak si vynucovat přísliby politiků na další ústupky výměnou za hlasy, tím získávají silnější pozici při prosazování svých požadavků i v mezinárodním měřítku

3. Export komplexního programu výuky a indoktrinace islámu ve školách a madrasách od nejútlejšího dětství jak v muslimských zemích tak i v hostitelských demokraciích prostřednictvím dovezených kazatelů, tiskovin a finanční podpory ze zahraničí

4. Program podpory šíření islámu prostřednictvím ambasád muslimských států, výstavbou kulturních a vzdělávacích islámských center, madras a mešit v hostitelských zemích, dodávkami tiskovin,dále vysílání kazatelů a koordinátorů ke sjednocení roztříštěných skupin

muslimů v jednu dobře zorganizovanou a politicky aktivní skupinu.

5. Používání kazatelů k radikalizaci mladých muslimů, kteří se narodili již na Západě, mají občanství a pas hostitelské země (výsledek jsme viděli např. na útocích v londýnském metru a autobusech) a jejich podchycení pro příští teroristické či podvratné akce.

6. Velmi málo bezpečnostních orgánů v západních zemích je natolik zběhlých v arabštině a v islámu obecně aby bylo schopno účinně kontrolovat, co s vlastně v mešitách a centrech učí, pokud jim to jejich vlastní zákony vůbec dovolují, aby se o to zajímaly. Islámské skupiny jsou si tohoto faktu dobře vědomy a umí jej využít

7. Různé neziskovky a aktivisté, kteří prosazují multikulturní společnost, zasazují se o jejich „práva“,poskytují imigrantům a muslimským menšinám právní poradenství a jsou placeny a podporovány přímo či nepřímo z islámských fondů, tvoří významný pilíř pro růst vlivu islamistů na demokratické společenství

8. Politická korektnost politiků v demokratických zemích, za kterou se většinou skrývá jejich nekompetence a především zoufalá zbabělost postavit se realitě střetu kultur, jejich hlad po hlasech muslimů a moci, politická korupce

9. Posilování vlastní pozice v islámském světě ostentativními vraždami občanů západních zemí před kamerami, kterými cíleně vyvolávají odvetné válečné akce západu proti islámským zemím, které působí velké civilní oběti, vyvolávají nesmiřitelnou zášť s touhou po pomstě a kterými získávají naopak více přívrženců pro boj či pomstu proti Západu

10. Průnik radikálních islamistů do Evropy s nelegálními přistěhovalci a další neziskovky a aktivisté, které jim pomáhají získávat povolení k pobytu
C. v lokálním měřítku v hostitelských zemích (tedy vlastně u nás):

1. Dokáží se výborně zorganizovat k protestům, peticím, volbám a vůbec všem možnostem, které jim dává demokracie. Konec konců jako militantní sekta k tomu mají podmínky

2. Společné jednotné hlasování v místních volbách, díky rostoucí závislosti politiků na hlasech minorit, je velice účinný nástroj s možností politických obchodů ovlivnit i komunální volby např.výměnou za stavební povolení pro mešitu

3. Využívání exhibicionismu druhořadých politiků a mutikulti aktivistů, kteří se za okamžik před kamerou ochotně propůjčí prosazení dalších požadavků islamistů, velice nebezpečná 5. kolona

4. Publikační činnost v médiích, obhajující jejich „práva“ byť formou placených článků, které jim za pár grošů nějaký aktivista vždy rád napíše

5. Zbabělost našich politiků odkázat je s jejich stále rostoucími požadavky do patřičných mezí, umně využívaná i na diplomatické platformě vůči vládě tlakem zúčastněných ambasád (např.po zásahu policie v islámských centrech v Praze)

6. Zřizování a provozu islámských center, modliteben, staveb mešit financovaných prostřednictvím zvláštních oddělení ambasád některých muslimských zemí, organizace dovozu dogmatických kazatelů, kteří v mešitách učí nesmiřitelný islám podle kořenů Koránu a celé věrouky (někteří tito kazatelé byli vyvezeni z mateřských zemí právě pro to, že i pro jejich prostředí byli příliš radikální, tak je poslali kázat na Západ).

7. Zvýrazňování přítomnosti islámu prostřednictvím oblečení, ženského (hidžáb, nikáb) nebo i mužského prostřednictvím placených účinkujících, ostentativní davové modlení na veřejnosti.

8. Neustále rostoucí požadavky na respekt jejich „práv“ zprvu na šátky, potom žádné vepřové ve školních jídelnách, až po požadavky na halal stravu, volno v pátek a na přijetí práva šaríja pro obchodní a rodinné spory až požadavky přechází v politické vydírání.

9. Především, velice hlasitý protest a pokřik v mediích nebo na ulicích proti čemukoliv, co se zdá neislámské nebo je protiislámské, co je „uráží“, bez ohledu na neislámské prostředí, ve kterém žijí a které je k nim vstřícné. Jenže ustupovat tomuto povyku je povětšinou chápáno jako slabost naší civilizace.
Jak se ale můžeme bránit, když naši největší současní nepřátelé nejsou ani tak samotní islamisté ale především naši prodejní a naivní politici, kteří jim tak ochotně ustupují ve všem, o co si řeknou. Pokud se ozve náš občan, je označen politiky i médii za xenofoba a persekuován podle podivných zákonů. Islamisté mají totiž dost peněz pro naše, tak levně zkorumpovatelné, politiky a nadšené aktivisty, mají vysoké rozpočty, které jsou určeny právě na šíření islámu. Podívejme jak politická vstřícnost a korektnost dopadla v Německu, v Belgii, v Británii. Chceme dopadnout také tak? Když nás naše vlastní vláda zrazuje, můžeme vůbec něco dělat abychom toto nebezpečí odvrátili? My, jako občané, už nemáme kam ustupovat, musíme jasně říci, že každý krok zpět znamená ustoupit z našich vlastních svobod ve prospěch těch, kteří naši případnou vstřícnost budou stejně jenom považovat za projev slabosti až zbabělosti. Když víme, že střet nás nevyhnutelně nemine, můžeme si pouze vybrat čas a způsob, dokud nám ještě demokracie je schopná poskytnout své nástroje (které bychom později v šaríji marně hledali). Tato možnost ale slábne každým dnem, kterým muslimské spolky nabývají většího a většího vlivu. Je to tedy teda tady, kdy máme možnost chránit budoucnost našich dětí s využitím nástrojů demokracie.

Mgr. Jiří Kobza, diplomat, žil více než 10 let v islámských zemích, člen grémia hnutí Úsvit za Středočeský kraj