Premiér Andrej Babiš v tomto týdnu navštívil Srbsko. Stát, který byl  před ne tak dávnou dobou cílem hanebného bombardování silami NATO – a který má nyní status kandidáta na vstup do Evropské unie, z čehož valná část jeho občanů není nikterak nadšena. Stát, kterému Evropská unie zadává nejrůznější „domácí úkoly“ a podmínky, které musí splnit, aby jej vpustila do svých řad. Což, upřímně řečeno, není žádné terno. V poslední době to vidíme čím dál jasněji. Například i v oblasti očkování proti koronaviru, kdy je členství v EU resp. spoléhání se na společné postupy jednoznačně na škodu.

Srbsko má už nyní přes 600 tisíc naočkovaných občanů, miliony dávek vakcín na skladě a další velké množství objednaných a nasmlouvaných  vakcín je  na cestě do země. Je, bez přehánění, jedním ze světových lídrů boje proti šíření nákazy virem Covid 19.

I proto, že si včas jako jeden z prvních států, zajistilo dodávky vakcín jak od firmy BioNTech-Pfizer, tak  i ruskou vakcínu Sputnik a čínské vakcíny. Počty potvrzených případů nákazy se nyní v Srbsku pohybují na úrovni okolo dvou tisíc osob při velmi podobném počtu obyvatel, jako má Česká republika. I počet úmrtí na 100 tisíc obyvatel je v Srbsku dva až třikrát nižší než v okolních státech.

Přitom samotná omezující opatření jsou v Srbsku výrazně mírnější než u nás. Nejsou zde zavřené restaurace a obchodu, je pouze částečně omezena jejich otevírací doba. Co se týče samotného procesu očkování, Srbové si mohou, díky jejich dostatečnému množství, i svobodně vybrat mezi jednotlivými vakcínami.

Srbsku tedy v současné těžké době evidentně v boji s pandemií prospívá, že není svázáno členstvím v Evropské unii  a že je státem s rozhodovací a legislativní suverenitou. A také státem se suverénní a sebevědomou politikou, která je otevřena vůči všem partnerům, bez ideologických omezení a diktátu zvenku.