Příměří v konfliktu mezi Ázerbájdžánem a karabašskými Armény, zprostředkované minulý týden Ruskem, vydrželo jen doslova pár minut.

Z jeho   porušení se vzájemně obviňují obě strany, leč fakta hovoří spíše o tom, že jako první opětovně „pozvedli zbraně“ Ázerbájdžánci.

Ostatně, letošní konflikt, nejtvrdší od skončení arménsko-ázerbájdžánské války o Náhorní Karabach v roce 1994, začal taktéž Ázerbájdžán, což veřejně připustil i turecký prezident Erdogan, hlavní spojenec a protektor ázerbájdžánského režimu, bez jehož politické a přímé vojenské podpory by nejspíš Ázerbájdžán na Náhorní Karabach nyní ani  nezaútočil.

Karabašští Arméni, ani Arménie samotná, k vyvolání konfliktu neměli pražádný důvod. Na rozdíl od Ázerbájdžánu.

Krvavá historie

Konflikt o území Náhorního Karabachu mezi Armény a Ázerbájdžánci je letitý a hluboký. Primárně jde o etnopolitický spor, který – v různých podobách – trvá v moderních dějinách něco přes jedno století. Konflikt, který se letos ze své zamrzlé resp. sporadické podoby, bohužel, opět přesunul do stádia regulérní války.