Dobré ještě dopoledne, vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Dovolte mi, abych i já vám dal můj pohled na exekuce a vůbec projednávání této novely. Odmalička jsem byl vychováván v heslu, že bez práce nejsou koláče, každý je strůjcem svého štěstí, a když na něco nemám, tak si to prostě musím odpustit a každý člověk bohužel nemůže mít všechno.

Miluji antiku, samozřejmě římské právo, na kterém stojí naše ještě jakž takž funkční západní civilizace. A jedny ze základních zásad římského práva jsou: pacta sunt servanda, čili že smlouvy se mají dodržovat, a vigilantibus iura, čili bdělým náleží práva. Pacta sunt servanda, čili smlouvy se mají dodržovat, není jenom to, když uzavřete smlouvu o úvěru například v některé bance, ale i to, že když vstoupíte do metra nebo nastoupíte do autobusu, musíte si koupit ten lístek, protože to je forma uzavření cestovní smlouvy. A když ten lístek nemáte, tak holt zaplatíte pokutu, protože jste nedodrželi smlouvu.

Všichni tady mluvíme o exekucích, jako že to je nějaký proces, který se týká každého člověka, který někomu něco dluží. Já bych chtěl znova zdůraznit, protože bohužel to kyvadlo ochrany věřitelů a ochrany dlužníků se chtě nechtě více vychyluje podle mého názoru ve prospěch dlužníků, chtěl říci a znova připomenout, že exekuce je až ultima ratio, čili krajní prostředek v situaci, kdy se věřitel, který má nějakou pohledávku a má následně exekuční titul, nedomůže dobrovolně toho, že mu někdo, kdo mu dluží, sám zaplatí. Každé exekuci tedy zpravidla předchází nějaká výzva k úhradě dluhu, pokus o mimosoudní řešení sporu. Nedojde-li k vyřešení například dobrovolného uzavření splátkového kalendáře, věřitel musí podat žalobu, aby se domohl exekučního titulu, kdy zpravidla soudní řízení, resp. dáno naším právním řádem může být alespoň dvoustupňové, pokud zase ten dlužník je bdělý svých práv a použije opravný prostředek. Pokud ho nepoužije, nebo například se nedostaví k soudnímu řízení, je to jeho problém, že je vydána žaloba nebo rozsudek pro uznání či pro zmeškání. A až následně, je-li pravomocný vykonatelný titul, dochází k exekuci, zase pokud i potom, co je dán vykonatelný titul, dlužník sám nezaplatí, protože vždy tam má nějakou lhůtu, aby ještě naposledy sám dobrovolně plnil.

Všichni jsme to slyšeli opakovaně. V České republice je zhruba tři čtvrtě milionu až maximálně milion, ale je to méně než milion lidí, kteří jsou v exekuci. Česká republika má více než 10,5 milionu obyvatel. Já se tedy ptám. 9,5 milionu lidí si plní řádně své závazky, platí dluhy, žijí slušně tak, na co mají. A něco méně přes milion lidí se dostalo, ať už různými cestami, do exekuce, a to znamená, že někomu dluží a nezaplatili to, co by zaplatit měli.