Ano, ideu o zrušení vdovských a vdoveckých důchodů paní ministryně vyřkla jako vizi budoucnosti, ale myslím, že to hodně vypovídá o jejím smýšlení nad sociálními tématy.

Pokud upozorňuji na to, že v rukách sociální demokracie se sociální systém smršťuje pouze na přerozdělování chudoby, je to právě tento případ, který to potvrzuje.

Dáme málo nebo nic a všichni budou mít stejně, až na výjimky

Ministerstvo práce a sociálních věcí je bezesporu velmi náročná instituce, která třímá v rukou osudy drtivé většiny občanů naší republiky. A je třeba, aby vytvářela férová a čitelná pravidla, protože jen ta mohou pomáhat skutečně potřebným. Pokud se tak neděje, musí vedení ministerstva sáhnout k oklešťování sociálních dávek a nesystémovému „škudlení“.

Takovým příkladem může být škrtání finanční pomoci lidem, kteří se mohou bránit jen problematicky, nebo na to ani nemají síly a je nevkusné, pokud jako první paní ministryni napadnou ti, kteří ztratili svou životní partnerku nebo partnera. Přijde mi nevhodné připomínat obtížnost takové situace, zvláště když se nejčastěji týká občanů v důchodovém věku.
Pokrytectví celého nápadu tkví ještě v tom, že padl několik dní poté, co vládní poslanci výboru pro sociální politiku schválili nárok na desítky milionů pro vybrané odboráře a vybrané zástupce tripartity na tzv. „sociální dialog“.

Skutečně chce paní ministryně rozdělovat peníze podle vzoru „kdo si co vykřičí“? A co ti, kdo křičet nemohou, nebo nechtějí, protože jim to přijde nevkusné, to patří také k prvorepublikovým přežitkům?