Solidarita s potřebnými a sociální soudržnost jsou tradiční konzervativní a pravicové hodnoty. Sociální cítění není výsadou levice, která stále slibuje sociální jistoty bez ohledu na ekonomickou realitu.

Evropské země mění přístup k sociálním systémům. Vyžaduje to ekonomický, ale i demografický vývoj, vyvolaný prodlužujícím se věkem populace a klesajícím podílem ekonomicky aktivních lidí.

Pravicová politika v sociální oblasti není o vysokých dotacích a dávkách, ale o adresnosti a odpovědnosti za svůj vlastní život, za život své rodiny. Časově neomezenou pomoc dáváme pouze těm, kteří si sami pomoci nemohou.

Pravicovému voliči není lhostejné, jak jsou vynakládány finanční prostředky z jeho daní, jak stát pomáhá skutečně potřebným či jak se zachází s opuštěnými dětmi, s lidmi se zdravotním postižením nebo s našimi seniory. Rozdávání všem nad poměry znamená pro společnost, že bude jako celek chudnout, protože požadavky se budou více stupňovat.

Sociální systém musí fungovat jako jakási trampolína, která motivuje ty, kteří přišli o práci, vrátit je co nejrychleji na pracovní trh.