Byla to jeho iniciativa, která Ivana Bartoše přivedla k nám. Tehdy požádal předsedu ÚV KSČM o přijetí. Na jejich schůzku v budově ÚV KSČM jsem byl přizván i já. Bartoš nám představil svou vizi. On a jeho přátelé by chtěli zveřejňovat dokumenty, které by jinak komunisté zveřejnit nemohli a dostanou se k nim. Přiznal, že je levicových názorů, ale že jeho kolegové nejsou kooperaci s levicí nakloněni. Vzali jsme to na vědomí. Neslíbili jsme mu nic, jen potvrdili, že je jistě možné, že takové materiály se vyskytnou a že jejich zveřejnění může být v našem zájmu. Schůzka skončila přátelsky, další jednání i další styky jsem měl zabezpečovat já osobně. Udržoval jsem je, ale Ivana Bartoše jsem zklamal. Žádné dokumenty jsem neposkytl, naše hovory sloužily spíše k ověření názoru KSČM na ten či onen problém. Nesledoval jsem ani výstupy Bartošovy skupiny, jež se vyvinula dokonce ve stranu Pirátů. Několikrát jsme se sešli, bylo tomu v mé kanceláři na ÚV KSČM. Někdy v té době předseda Filip vydal knihu svých politických stanovisek, vystoupení a článků. Krátký čas poté mně zavolal Ivan Bartoš, že jeho babička má ráda Vojtěcha Filipa, jestli by jí podepsal věnování v knize, kterou si v prodejně a. s. Futura zakoupil. Slíbil jsem to zajistit. Přinesl tedy zakoupenou knihu a po několika dnech si ji, již s věnováním, také odnesl.