Osobně tvrdím, že nejlepší cena se bohužel automaticky nerovná nejlepší kvalitě. Přesto se v České republice často hledí hlavně na výši cen a provedení je až druhořadé. Musím se proto ptát, skutečně chceme jít tímto směrem?
Žádná sleva není zadarmo. Myslím, že tohle rčení se hodí i na veřejné zakázky. Až donedávna totiž platilo, že rozhodujícím kritériem u veřejných zakázek byla nejnižší nabídnutá cena. Bohužel to podle toho tak i často vypadalo. Nedodržení domluvených lhůt, materiály druhé jakosti a další problémy. To je jenom drobný výčet problémů, se kterými jsme se setkávali.
Podle mého názoru soutěže pouze s jedním hodnotícím kritériem nejnižší nabídkové ceny nejsou vždy efektivní. Často sice v této souvislosti slýcháme argument v podobě úspory peněz, bohužel tomu tak ale mnohdy bývá na úkor kvality odvedené práce. Klasickým příkladem jsou nabídky cen stavebních prací, které bývají velmi často silně podhodnocené, ale nakonec se velmi prodraží z hlediska nevyhnutelných víceprací. Věřím, že právě metoda vícekriteriálního zadávání veřejných zakázek je způsob, jak těmto dodatečným nákladům můžeme zabránit.
Ministerstvo dopravy nedávno vybralo firmu, která opraví železniční most mezi Lovosicemi a Českou Lípou. Proč Vám to píšu? Jednalo se totiž o pilotní projekt, kde jsme použili tuto metodu zadávání. Výsledek navíc ukázal, že zvolená metoda projekt nijak neprodražila. Naopak, v porovnání s předpokládanými náklady, stát ještě ušetřil. Jsem tak přesvědčený, že bychom tuto metodu měli začít využívat v mnohem větší míře.
Zákon o veřejných zakázkách přitom umožňuje vybírat vítěze i podle jiných kritérií než jenom podle nejnižší ceny. Praxe je však jiná. O stavbě nových železnic, silnic a dalších projektů v drtivé většině rozhoduje právě cena. Jasně, velkou výhodou soutěžení „na cenu“ je, že prakticky ihned po rozlepení obálek víme vítěze. Vícekriteriální soutěžení je bezesporu výrazně složitější a hlavně pracnější. Na druhou stranu ale přináší kvalitnější výstavbu a ušetření financí za údržbu a opravy staveb.
Ve vícekriteriální metodě je váha cenové nabídky kolem 30 procent. Kvalitativní hodnocení je zaměřeno na úroveň expertízy, rizika a přidané hodnoty. Nedílnou součástí je také pohovor s klíčovými členy týmu, který může mít váhu mezi 20–30 procent, stejně jako cena. Tato metoda dává veřejným zadavatelům příležitost vybrat si uchazeče, pokud zcela zjevně kvalitativně převýší ostatní, a uchazečům zase umožňuje předvést, co umí. Pokud toho ani jedna strana nevyužije, nic jiného nám nepomůže, zůstaneme tam, kde jsme teď, tedy u nejnižší ceny. A to bude škoda.
Ing. Martin Kolovratník
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
