Kdyby řekl: „Spáchal jste ničemnost, když jste tloukl nevinné lidi za jejich názor. Ta ničemnost je tak do nebe volající, že ji ze sebe nikdy nesmyjete a já vámi pohrdám.“, bylo by to konstatování smutného faktu, ne urážka

Vezměme příklad, takovou nevěru, která není Kalouskovi neznáma (Podobně jako bití nevinných lidí za jejich názory, ale o tom až dále.) Když někomu řekneme: „Chováte se mizerně, když podvádíte svou ženu a už s vámi nikdy nepromluvím“. vyjadřujete jasně a ostře názor, ale nikoho neurážíte. Když však nevěrníku utrháte: „Ty prolhaný zpustlý děvkaři“, už to urážka je.

Jenže v debatě ve sněmovně nešlo o to, co je urážka. Kalousek je obratný demagog a zkušený parlamentní šíbr. Nemá nic než sněmovní „kecpult“ a tak ho užívá, aby získal titulky a dělal volební kampaň. Samozřejmě tento politický šachista věděl, co se stane, když s gustem opakoval svou předem vyšpekulovanou frázi o Husákem vycepovaném komunistickém fízlovi.

Čeho chtěl dosíci?