Různé špatné zprávy přicházejí z celého světa – zločiny, válčení, terorismus, přírodní katastrofy. Kolik lidských životů je zmařeno, kolik lidí trpí a přitom se zdá, že úplně bezdůvodně.

Spousta lidí obviňuje Boha, další, že je to osud, či špatnou vládou, která způsobila svým občanům utrpení. Vemte si dějiny, které jsou vlastně zprávy o snahách, které selhaly, či o neuskutečnitelných ambicích. Všechny minulé vlády nás krmili těmito zprávami, aby občan měl dojem, že jinde jsou na tom mnohem hůř, ale politici nebyli schopni řešit problémy občanů. Sice známe politiky a politické strany, kteří tento stav způsobili, či zapříčinili. Média nám sdělovala, jak jsou to dokonalí lidé. Ale tato zkušenost je pro občana nepřenosná. Tito nedokonalí lidé nemají moudrost a prozíravost potřebnou k tomu, aby měli své záležitosti pod kontrolou. Nejsou schopni řídit své vlastní kroky, jak mohou řídit celý národ. Tedy chápeme, že tyto vlády nedokážou utrpení národa odstranit, jsou jen jeho příčinou. Uvědomme si, že jsme zdědili nedokonalost, proto máme sklon  dělat chyby. Právě utrpení  je důsledek naší žádostivostí, honby za požitky a naší chamtivostí. Proč se říká, že tyto časy budou pro občana kritické, když lidé jsou v podstatě stejní, ale snadno ovlivnitelní – budou milovat sebe, peníze, budou samolibí bez sebeovládání, suroví a bez lásky.

Jak z toho ven? Přimknout se k Bohu, když máme zkušenosti z historie, ale i aféry pedofilních kněží, či církevní restituce.? Svádět to na osud, který si v podstatě vytváříme sami?