Vyjádření současných stávajících ministrů za sociální demokracii jsou více, než opatrná, tzv. „pučisté“ prozatím mlčí. Na „Hradní“ slova se napjatě čeká, prezident Zeman však má v tuto chvíli v rukou veškeré případné trumfy o rozhodnutí osudu svém i ostatních dalších.Dalších lidí, kteří jsou mu něčím zavázáni, nějakým způsobem blízcí, ale i těch, kteří jej v minulosti podrazili, a kterým se chce ve své pýše mstít.

Také těch, kteří jej dlouhodobě kritizují a dávají mu najevo nepokrytě svoji nelibost.

Co je však nejdůležitější, Zeman má v rukou nyní moc rozhodnout o příštím složení následující vlády a o osudech občanů České republiky. Takových, kteří mu dali, či nedali hlas v posledních prezidentských volbách.

Svojí kritikou premiéra Sobotky si dokázal Zeman získat spoustu příznivců, zajistit si popularitu těch, co premiéra Sobotku neměli a nemají příliš v lásce. Otázkou je, zda samotný prezident Zeman, se nezpronevěřil svým původním ideálům, pro které jej řada občanů v přímé volbě volila. Zda se nestal jen nástrojem své vlastní posedlosti mocí, pomstychtivosti a něčeho, co jeho oponenti nazývají s láskou „stařeckou demencí“.

Premiér Sobotka, podle jeho kritiků, nedokáže naplnit sociálnědemokratický program současné vlády, do které přizval koaliční partnery – Hnutí AN0 2011 a KDU – ČSL. Dokázal však sociálnědemokratické ideály zajistit prezident Zeman, když právě on, v dobách svého předsednictví v ČSSD uzavřel v dobách blahé paměti tzv. „opoziční smlouvu“ s ODS, reprezentované Václavem Klausem?